Moje společnost teď oslavila 50 let existence. Po celém světě moje lodě převážejí ropu a zkapalněný zemní plyn. Když totiž necháte plyn zkapalnět, můžete ho pak pohodlně loďmo převážet velké množství. V poslední době se po světě 90 % zboží plaví lodí. Nemůžete si vymyslet mezinárodnější povolání, vlastně nemám jediného německého klienta, ale obchoduji s USA, s Alžírskem… Jsem politický živočich. Každé ráno zapnu CNN a jeho německou verzi. Angažoval jsem se už proti válce ve Vietnamu a v roce 2003 proti válce v Iráku, myslím si, že by obzvláště německá vojska neměla už nikdy jít do žádné války, pokud nebude obranná. Ve 20. století toho už předvedli dost. Nikdy jsem ale nevstoupil do politické strany, takhle dělat politiku se mi zdá strašně neefektivní.
V posledních letech pendluji mezi Německem a Afrikou. Úplnou náhodou jsem tam totiž začal stavět školy. V roce 2004 jsem koupil tři nové lodě. První jsem pojmenoval Sophie Scholl po německé studentce, která bojovala proti nacismu, druhou Simon Bolívar a třetí jsem chtěl pojmenovat po Nelsonu Mandelovi. Tak jsem Nadaci Nelsona Mandely napsal, že bych chtěl nazvat loď po něm a že bych jim za to dal milion dolarů. Nedostal jsem ale odpověď. Šéf UNICEFu v Německu mi pak řekl, že dolary jsou sice hezké, ale kdybych postavil v Africe školu, to by byl teprve čin. Tak jsem napsal další dopis Mandelovi, že bych měl ještě další peníze na školy. To už se jeho nadace ozvala. A já začal objíždět africké školy a žasnul. Děti tam nesmírně dychtí po učení, i když sedí na plechovkách od oleje. Učitelé projdou dvoutýdenním kurzem a už jdou do tříd. A často se vlastně učí od svých žáků, ti je nutí.
Jsem prý největším individuálním podporovatelem UNICEF. Zatím jsme postavili přes šest set škol. Rozčiluje mě, že se médiím hodí jen špatné zprávy. O školách ani slovo, ale záběry zoufalých lidí z Dárfúru vidíte pořád dokola.
Jsou dvě cesty, jak pomáhat. Někdo pomáhá v malém, postaví pár škol pro pár dětí, i když ví, že tisíce dalších do školy nemohou. Dá se ale také bojovat za celkovou změnu. A to je moje cesta.
Jo amůj volný čas o víkendu? Nic takového neznám, za celý tenhle rok jsem měl pět volných dní. To jsem vzal své dva syny, třiadvacetiletého a patnáctiměsíčního, na Sardinii. Také sbírám obrazy, hlavně Picassa. Ale to není důležité.
O autorovi| zaznamenala Nora Grundová
