Proč jste se začala zabývat problémem ženské obřízky?
Jednou jsme se s přítelkyněmi dostaly k tomuto tématu a já s překvapením zjistila, že 80 procent z nich je obřezaných. A že nyní podle míry vzdělání řeší, zda budou obřezávat svoje dcery nebo ne. Do té doby jsem o tomto zákroku neměla téměř žádné povědomí. Věděla jsem, že ženská obřízka existuje, ale už ne, co obnáší.
Když jsem později zakládala nadační fond, řekla jsem si, že v něm chci mít i projekt týkající se ženské obřízky. To už jsem se v problematice orientovala. Věděla jsem tedy, že nemůžu a nechci mít projekt, který se bude na potírání této tradice aktivně podílet. Za prvé vím, že vymýcení obřízky není v mých silách. Za druhé se mi nelíbí ten přehnaný způsob, když někam přijedete a začnete kázat o dobru či zlu ve společenství, ve kterém jste se nenarodil.
Proto jsem nakonec vybrala projekt, který pomáhá dívkám, které se již rozhodly obřízku nepodstoupit. Tedy pomáhat podporovat pozitivní příklady. Ukázat, že když se dívka nenechá obřezat, tak se v jejím životě nic nezmění, míněno v kontextu předsudků, které jsou s neobřezáním zakořeněny.
* Kolika žen se obřízka týká?
Statisticky se to téměř nedá odhadnout. Obřízka je v 90 procentech zemí nelegální, ale přesto se tam intenzivně praktikuje. Podle odhadů z roku 2006 je na světě obřezáno asi 160 milionů žen.
* Jak ten zákrok probíhá?
Obřízka se dělí na tři různé druhy. První je takzvaná klitoridotomie, kdy se odstraňuje klitoris. To je ten nejméně invazivní zákrok. Pak je druhý způsob, kdy se odstraňuje klitoris a vnější pohlavní znaky ženy, tedy malé a velké stydké pysky. Třetí způsob, bohužel ten nejrozšířenější, je známý pod termínem faraonská obřízka. Při té se odstraňuje klitoris, vnější pohlavní znaky a nařezává se kůže v tříslech, respektive v celé délce od klitorisu po vagínu. Tato kůže se pak sešije. Ženě tedy zůstane jen malý otvor v dolní části vaginálního otvoru na odvod menstruační krve a moči.
* Čím se obřízka provádí?
Většinou se používají staré žiletky, střepy z lahve nebo různé nabroušené kameny. Rána se pak zamazává kravským lojem, tradičním práškem z bylin a podobně. U faraonské obřízky dochází k trvalým fyzickým následkům, jako jsou vaginální srůsty, permanentní infekce. Hrozivý je porod, při kterém často dochází k deformaci hlavičky dítěte. Není neobvyklé, že umírá buď dítě nebo rodička. Další věcí je, že muž pokaždé, když s ženou souloží, ji de facto natrhává. Žena je pak opětovně sešívána.
* Proč se v mnoha zemích ženská obřízka vlastně provádí?
Primárním důvodem byla iniciace, tedy uvedení dívky do stavu dospělosti. Je to mezi 9 a 13 lety, kdy dívka mohla začít pociťovat sexuální libido a dostávala se do věku vhodného pro sňatek. Hranice se ale snižuje, dnes není výjimkou, když je dívka obřezaná v šesti, sedmi letech. Některé kultury dívky obřezávají až po svatební noci, jako akt budoucí věrnosti manželovi. Tyto „věrnostní“ důvody jsou dnes stěžejní, nicméně se o nich tak často nemluví. Jako důvody pro obřezání se uvádí spíše snůška pověr, kterým ale všichni upřímně věří. Říká se například, že neobřezané ženě zkysne mléko, narodí se jí nemocné dítě, přijde kletba na vesnici, manžel nebude schopen erekce a podobně. Je důležité si uvědomit, že vzhledem k historii této tradice dívky okolo sebe většinou nemají ženu, která by nebyla obřezaná. Komplikované je to i u mužů. Pokud má mít sexuální kontakt s neobřezanou ženou, připadá mu, že má souložit s dítětem, a tak opravdu nemusí mít erekci. Probourat tuto stěnu a jen tak říct, že to jde i bez obřízky, je velmi složité.
* Někteří antropologové tvrdí, že ženská obřízka je kulturní záležitostí těch zemí a my bychom se jim do toho neměli plést. Co si o tom myslíte?
Ne, že bych s tímto názorem úplně souhlasila, ale naprosto jej respektuji. Čím víc do toho ale vidím, tím jsem si jistější, že například plošné zakázání obřízky je naprostý nesmysl a utopie. Už dnes je zákrok ve většině států nelegální, ale vykonává se. Je to jeden z nejtradičnějších úkonů. Čím víc na ně tlačíme, tím víc se toho drží, což je pochopitelné. Jediné, co mě v této souvislosti napadlo, je vymyslet nějaký substituční rituál, který by obřízku symbolicky nahradil. Taková praxe se už i zřídka vyskytuje, jde například o symbolické přiložení nože ke klitorisu nebo odvedení dívek na určitou dobu od rodiny, jako to dělají chlapci, aby dokázali, že jsou schopni se o sebe postarat. U dívek by to samozřejmě nebylo spojeno se zabitím lva, ale třeba s učením od starších žen, jak být dobrou manželkou a matkou.
Pokračování na straně 2
Dokončení ze strany 1
* Proč je podle vás tradice ženské obřízky stále tak silná?
V dnešní době zákrok vyžadují daleko více ženy než muži. Úlohou žen v těchto společnostech je rodina. Dívka tedy už od dětství řeší, že se musí vdát, porodit děti a starat se o manžela. Každá překážka, která by jí v tom mohla zabránit, ji znevýhodňuje proti ostatním. Doba se ale také mění. Dříve se mezi sebou nesezdávali příslušníci různých kmenů, kvůli migraci se ale tak už děje. Není neobvyklé, že se sejde muž z kmene, kde se obřezává a žena z kmene, kde se neobřezává. Dívka by tedy pro svého nastávajícího měla zákrok dodatečně podstoupit. Díky vzdělání a městskému vlivu se ale pár rozhodne, že dívka obřízku podstupovat nebude. Jenže pak se například stane, že je nevěsta o svatební noci unesena rodinou manžela a obřezána. Nebo později unesou a obřežou jejich děti. Ty tlaky okolí jsou opravdu velké.
* Čím se konkrétně zabývá projekt, který v Keni podporujete?
Projekt je ve městě Naroku, které je symbolickou branou do rezervace Masai Mara. Masajové z 99 procent provádějí faraonskou obřízku. Člověk, který projekt založil, je Masaj, ale konvertoval ke křesťanství a stal se pastorem. Časem si ve městě všiml dívek, které před obřízkou utekly od svých rodin a jsou zcela bezprizorní. Pastor se o ně tedy začal starat, hledal jim přístřeší i školy. Od roku 2002 projektem prošlo více než sto dívek. Některé jsou už vdané, nejsou obřezané a neudělají to ani svým dětem. Pastor byl několikrát dost drsně napaden, musel se vystěhovat z města. Bohužel po tolika letech nevydržel tlak na svou rodinu a projekt předal svému kolegovi. Dopad tohoto projektu, ač není aktivní ve smyslu omezení samotného aktu obřízky, je velmi pozitivní. V první řadě bylo důležité, aby dívky něco uměly, něčemu se naučily. Škola je nesmírně finančně náročná i pro rodiče, natož pro pěstouny nebo projekt jako takový. Díky projektu se tak dívky učí například na kadeřnici nebo na švadlenu, v nabídce jsou i počítačové kurzy. Sehnali jsme také skromné ubytovací prostory, takže odpadlo neustálé shánění spřízněných rodin, které by dívkám poskytly nocleh.
* Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Postupem času bych chtěla začít s aktivnější vzdělávací činností, jako jsou přednášky. Třeba by bylo možné sehnat na stáž i někoho z Česka. Jsou tady lidé, kteří se o problematiku ženské obřízky zajímají. Existují gynekologové, kteří absolvovali kurz, jak přistupovat k obřezaným ženám. Proč tyto odborníky nevzít do Keni?
* Jaký mají vztah k tématu ženské obřízky Češi?
Češi většinou o obřízce nechtějí slyšet. Je to téma, u kterého ženské sykají a chlapi radši nechtějí přemýšlet. Pokud se o něj někdo zajímá, většinou už má nějaké informace, zajímá se o problematiku třetího světa. Ale plošně se o tom spíše neví.
* Jaká by tedy měla být cesta, jak tuto tradici pozměnit?
Základem je vzdělání. Je také nesmírně důležité neustále poukazovat na to, že neobřezaná žena není stvůra, že se nic nestane její rodině ani kmeni. Tedy aktivní prezentace pozitivních příkladů. A v mezičase by bylo ideální opravdu vymyslet nějaký substituční mechanismus, který by obřízku přesunul do symbolické roviny. Je to ale běh na velmi dlouhou trať.
O autorovi| Autorka je novinářka, pracuje v Lidových novinách
