Čím dál více politiků se staví za prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Stačilo dvacet let a už je prý trestuhodné nechat pod zemí tak úžasné zásoby. Proč se asi hned v roce 1991 nová vláda postavila proti tomuto drancování? Patřilo to přece k nápravě a zmírnění letitého stavu zoufalství a bezmoci. Bolševik se s nikým nebavil a nechával za sebou spálenou zemi. Má smysl vypočítávat vesnice i města, po nichž zbyla měsíční krajina?
Na VŠ báňské vznikla práce o tom, jaký zisk přineslo zbourání středověkého města Most. Ta čísla zvedají adrenalin - toto barbarství nemělo v Evropě obdoby. Zisk z vytěženého uhlí nikdy nemohl nahradit ztráty, které zbourání Mostu doprovázely - zničením historické paměti krajiny počínaje a vykořeněním obyvatel konče. A to ani nemluvě o umělecké a historické hodnotě města, v němž stály měšťanské domy z 13. až 15. století.
Hlavně že bolševik uspořádal šaškárnu s přesouváním Děkanského chrámu, aby předvedl, jak mu památky leží na srdci. Vždyť Most a celý tak těžce zkoušený region severu mohl být turisticky atraktivní jako jižní Čechy. Je to stejná píseň jako krásné Doupovské hory, které pro změnu zrajtovaly zelené mozky. Copak plundrování za žádného režimu neskončí?
O autorovi| Jana, Machalická redaktorka LN
