* LN Neporažený vítěz nadcházejícího podniku v Londýně si přijde na 1,63 milionu dolarů. Dá se to přirovnat k odměnám ve vaší éře?
Samozřejmě nedá. Svůj první Turnaj mistrů jsem hrál v roce 1970 v Tokiu. Jako šestý hráč světa jsem za celkové pořadí v tehdejším žebříčku Grand Prix bral 6000 dolarů, v Tokiu jsem pak nevyhrál ani jednou a za šesté místo dostal tři a půl tisíce, vítěz Smith patnáct tisíc. A příliš se to neměnilo - v roce 1974 jsem nepostoupil ze skupiny a dostal 3750 dolarů.
* LN Závidíte možná současným hráčům jejich odměny?
Kdepak, taková byla doba. Ale Turnaje mistrů jsem moc rád neměl. Na konci sezony jsem si připadal, že melu z posledního, navíc systém turnaje byl stejný jako teď, dvě skupiny po třech, potom po čtyřech hráčích, a absolvovat za pár dní tak těžké zápasy bylo úmorné.
* LN Tenisté dnes říkají, že se na Turnaj mistrů těší. Může za tím být jiný než finanční motiv?
Proč by nemohl? O nás taky bylo pokaždé vzorně postaráno, ale pro mě to byla spíš povinnost. Můj poslední Turnaj mistrů mi neseděl i proto, že v neděli jsme dohráli Davis Cup v Austrálii a už v úterý jsem musel být v Bostonu, kde se navíc hrálo v hale.
* LN Takže jste to bral spíš jako možnost vydělat si?
Třeba tak, na tu dobu to byly velmi slušné peníze. Zvlášť pro člověka žijícího v komunistickém režimu, kde byly platy i ceny nižší a dolar měl velkou hodnotu.
* LN Kromě turnajů GP, jejichž vrcholem byl Turnaj mistrů, což tehdy pořádala tenisová federace ITF, se hrála i „konkurenční“ série turnajů organizace WCT. Ta měla rovněž své vyvrcholení?
Tahle série se hrála od ledna a do květnového finále postoupila první osmička hráčů. Já se tam dostal v roce 1974, hrálo se v Dallasu vyřazovacím způsobem na tři vítězné sety, což mi vyhovovalo víc. Hráči bývali stejní - ve čtvrtfinále jsem vyřadil Nastaseho a v semifinále mě porazil Borg. Série GP vlastně navazovala, první turnaje začaly koncem dubna. Turnaj mistrů se hraje na dva vítězné sety - když to ale pořadatel, kterým je ATP, takhle určil a ty peníze tam jsou...
* LN Současní hráči si pochvalují, že se při Turnaji mistrů pohybují v komfortu, mají limuzíny s osobními řidiči i bodyguardy, absolvují lukrativní akce se sponzory. Vy jste bodyguardy neměli?
Jedině doprovod na kurt a z něho do šatny. Bodyguardy jsem zažil jen jednou, počátkem osmdesátých let při utkání Davisova poháru v Kalkatě - v hotelu seděl u každého našeho pokoje Ind a hlídal nás. Ale Asie byla vždycky trochu jiná.
* LN A co limuzíny s osobními šoféry?
To všechno bylo i za nás. Jen v Dallasu nám dali cadillaky s našimi jmény na dveřích a řídili jsme si je sami. Ale to bylo zřejmě proto, že cesta z hotelu do haly nebyla složitá, nehrozilo, že bychom bloudili.
* LN Před Turnajem mistrů dnes hráči dostanou stejné ručně šité obleky, předloni v Šanhaji se dokonce procházeli po molu v roli modelů. Neříkejte, že jste zažil i tohle...
To ne. My jsme dostávali stejná saka, která jsme ale po Turnaji mistrů museli vrátit. A chodit po molu? Kdepak. My jsme chodili jenom po kurtu... (úsměv)
