Ještě nevíme, jak dopadne neonacistická akce nahlášená k 1. máji na pražský Žižkov. Možná bude zasahovat policie jako tuto sobotu, když ve Velkém Beranově na Jihlavsku ukončila neonacistický koncert. Možná policie bude jen dozírat jako v březnové Plzni.
Tamní antisemitská provokace, pochod „za svobodu slova“ kolem Velké synagogy, přišla stát na miliony korun, vyvolala diskusi o zneužívání shromažďovacího zákona a snad - což ovšem není jisté - přiměje odpovědné činitele, aby si napříště pozorněji všímali, kdo chce „demokraticky“ hanobit jiné.
Něco naproti tomu víme s jistotou. Neonacistický Národní odpor si na svém webu libuje, jak pěkně plzeňský pochod vyzněl, a hrubě napadá projekt, který připomíná brutalitu židovských transportů. Plzeňský úředník Radim Lisenko zase pozoruhodně komentuje, co se vlastně v Plzni dělo.
Národní odpor na svém webu uděloval účastníkům březnového pochodu organizační pokyny.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Po demonstraci pak potěšeně konstatoval, že „protest skončil v nejlepším světle pro všechny aktivisty svobodného národního odporu“. Tentýž web pak před pár dny zveřejnil příspěvek Projekt vagon aneb 6 000 000 lží. Referuje v něm o pražské zastávce putovní výstavy instalované ve dvou vagonech, jimiž byli za války slovenští Židé deportováni do vyhlazovacích táborů.
V textu se také praví: „Jakmile jsou všichni účastníci uvnitř, je vagon zvenčí zavřen a je promítán dokument, který má zcela zatemnit mysl mladých lidí... Přeživší holokaustu... zde vyprávějí srdceryvné příběhy toho, jak bylo za války bestiálně zacházeno s jejich rodinami.... Dozvídáme se, že židé museli dokonce manuelně pracovat, což byla pro ně asi největší potupa ze všech... Tato výstava má jediný účel - vypláchnout dospívajícím co nejvíce mozky... Doufám, že lidé brzy zcela procitnou a odhodí téma holocaustu tam, kam patří -na smetiště dějin.“
A své napsal i Radim Lisenko, vedoucí odboru veřejných služeb na úřadu městského obvodu Plzeň 3. V dubnovém zpravodaji svého obvodu Trojka uvedl: „1. 3. 2008 se uskutečnil pochod svolavatele Václava Bureše, jejž média označovala jako ,pochod neonacistů‘. Ačkoli mnozí účastníci mohou patřit k radikálním skupinám, na shromáždění nedošlo k žádnému nacistickému projevu či k jinému jednání, které by kolidovalo se zákonem... Nedošlo ani k násilí, nebo škodám na majetku v přímé souvislosti s tímto pochodem. Po skončení pochodu menší skupinka radikálních antifašistů (viditelně pod vlivem omamných látek) blokovala vozovku v Pražské ulici. Zásahem policie byl i tento problém rychle vyřešen.“
Neonacističtí popírači šoa mohou své nestoudnosti skrýt v anonymitě internetu, Radim Lisenko svou nestydatost neskryje. Tři dny po plzeňském marši odvysílala TV Nova reportáž, zachycující před synagogou výkřik z davu Burešových věrných „Židi do plynu!“ Federace židovských obcí podala na tomto základě trestní oznámení, ale Radim Lisenko o tom vědět nechce: Nic neviděl, nic neslyšel, vše bylo v pořádku. Jen ti odpůrci pořádkumilovných rušili. Že veřejný nesouhlas s akcí neonacistů přišli dát 1. března najevo například plzeňský biskup František Radkovský, senátor Richard Sequens, představitelé židovské komunity, Ligy proti antisemitismu, o množství občanů z celé republiky nemluvě, úředníkovi městského obvodu Plzeň 3 za zmínku nestálo.
Nezakázal, když to šlo Nekorektní Lisenkova vyjádření mají ovšem širší souvislosti, zesilující pochybnosti o jeho profesionalitě a nestrannosti. Právě Lisenko totiž mohl z moci úřední zakázat pochod naplánovaný původně před plzeňskou synagogu na 19. ledna, do doby výročí transportů plzeňských Židů z roku 1942. Kdyby tak učinil, nebylo by soudních peripetií ani pochodu 1. března, nákladných policejních manévrů a skvělé reklamy pro antisemitské extremisty.
Přitom tentýž Lisenko prakticky identický pochod co do trasy i účelu nahlášený na 26. ledna - navíc stejným svolavatelem - zakázal! To už se ovšem o nechutném antisemitském gestu veřejně a hodně nahlas mluvilo, provokativní záměr svolavatele dost dobře ignorovat nešlo.
Nekompetentnost, z níž nakonec těžili ctitelé národního socialismu, ostatně poznamenala i další Lisenkovo rozhodnutí: Když se odpůrci pochodu chtěli na protest sejít před Velkou synagogou, Lisenko je „s ohledem na místní podmínky“ vyzval ke změně místa nebo doby shromáždění. Zákon takový postup umožňuje. Vůči Václavu Burešovi však ten samý činitel stejně rozhodně nepostupoval, přestože přinejmenším pro změnu trasy národněsocialistického pochodu existovaly od počátku pádné bezpečnostní důvody; v době, kdy židovským objektům po celém světě hrozí teroristické útoky, se radikálové s vědomím úřadů u synagog běžně organizovaně nepromenují.
Co jsou neonacisté zač, víme. Co si však myslet o rozhodnutích a vyjádření Radima Lisenka? Možná to aspoň teď vysvětlí některý z jeho nadřízených.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| LEO PAVLÁT, Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze ředitel Židovského muzea v Praze
