Ta slova znějí podobně, ale z pohledu „třídní justice“ byl mezi pobuřováním, podvracením a rozvracením republiky velký rozdíl. Asi jako v armádě mezi podplukovníkem (třeba učitel na vojenské katedře) a plukovníkem (třeba velitel divize).
Do šuplíku pobuřování (§ 100 trestního zákona) spadaly především verbální projevy odporu k režimu. V praxi to mohl být opilecký výrok v hospodě, ale i šíření samizdatu či hudební koncert. Dopustil se ho ten, kdo „z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nejméně dvě osoby pobuřoval proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky“. Za to mohl jít do vězení na šest měsíců až pět let. Typickým příkladem byli lidé kolem kapely Plastic People.
Podvracení republiky (§ 98) coby těžší kalibr postihovalo adresnější projevy nesouhlasu. Dopustil se jich ten, kdo „z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky provádí podvratnou činnost proti jejímu společenskému a státnímu zřízení“. Sazba se pohybovala od jednoho do deseti let. Typickým příkladem byli lidé kolem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).
Rozvracení republiky (§ 92) uvádíme jen do počtu. Mohl se ho dopustit pouze člověk disponující zbraněmi, za což hrozilo osm let až výjimečný trest, rozuměj poprava.
***
Slovníček Výbory lidové kontroly - orgán státní správy na úseku kontroly, na místní úrovni přezdívaný „šedý mor“ pro schopnost buzerovat kohokoliv a kdekoliv VIA - Východoevropská informační agentura, od r. 1988 propojovala nezávislé informační zdroje zemí střední a východní Evropy přidružená výroba - oblíbená metoda podnikání v době, kdy samo podnikání bylo trestné, ale jednotná zemědělská družstva fungovala do jisté míry nezávisle na státu a měla výrobní kapacity
