Na českých stadionech již proběhlo několik kampaní proti rasismu. Fotbalisté dokonce před zápasy četli jakousi chartu. Ale jak se zdá, vše bylo jen házením hrachu na zeď. Rasismus je hluboce zakořeněn, o čemž svědčí i mentální apartheid, který panuje ve společnosti.
Média rozdělují hráče na bílé a černé. Neustále se zdůrazňuje, že ve Spartě hraje „africká divize“, „černý balet“ atp. Buďto autoři těchto sloganů dosud netušili, že i nebílí dokážou hrát fotbal, a jsou nyní překvapeni, nebo považují jejich rasový původ za natolik důležitý, že je nutné na něj poukazovat. Četl jsem asi pět rozhovorů s Bonym Wilfriedem a v úplně každém z nich mu byla položena otázka, zda se u nás někdy setkal s rasismem. Vždy prohlásil, že nikoli. Zdálo se mi, jako by tazatele tato odpověď zklamala. Patrně chtějí, aby na něj Bony někde narazil, nejlépe v temném průchodu.
Výše popsaná segregace je nejen nekorektní vůči Afročechům pobíhajícím po našich trávnících, ale rovněž i vzhledem k původním domorodcům, tedy Čechočechům, respektive Euročechům.
Například v posledním zápase se Slováckem patřili rudí běloši mezi nejlepší hráče na hřišti, avšak pozornost latentních rasistů opět přitahovali borci s poněkud tmavší pigmentací pleti! Výkon Jardy Blažka, díky kterému jsme získali tři body, pochopitelně zamlčet nešlo, ale nevím, co by musel udělat Kamil Vacek, jenž byl v pořadí druhý nejlepší, aby se mu dostalo zasloužené pozornosti. Takovému Adiabovi stačil ke zviditelnění strašidelný výkon.
O autorovi| MARTIN ČEJKA, Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
