PRAHA Zítra uplyne rok ode dne, kdy časopis Respekt zveřejnil článek, ve kterém spojil jméno slavného spisovatele Milana Kundery s více než 50 let starým udáním agentachodce Miroslava Dvořáčka.
Případ se stal hitem loňského podzimu a k otázce Kunderovy viny či neviny se vyjadřoval kdekdo. Mnohaleté mlčení prolomil i sám Kundera, který jakýkoliv podíl na Dvořáčkově tragédii popřel. Ani po roce přesto není jasné, co se vlastně 14. března 1950 opravdu stalo.
Kauzu odstartoval loňský náhodný nález záznamu obvodního oddělení policie v Praze 6, podle kterého Dvořáčka udal právě Kundera. „Dnešního dne o 16. hodině dostavil se ku zdejšímu oddělení studující Milan Kundera nar. dne 1. 4. 1929 v Brně, bytem v Praze VII, Studentská kolej, Tř. Krále Jiřího VI a udal, že v této koleji bydlí studentka Iva Militká, která sdělila studujícímu Dlaskovi z téže koleje, že téhož dne se sešla na Klárově v Praze s jistým známým Miroslavem Dvořáčkem,“ zní klíčová pasáž dokumentu.
Záznam objevil v archivu badatel a vzdálený příbuzný Militké Adam Hradilek. Toho nyní už starší žena přiměla, aby se pokusil zjistit všechny okolnosti Dvořáčkova zatčení – nechtěla totiž, aby vina zůstala na ní. Hradilkovi zároveň sdělila, že o Dvořáčkovi řekla v dobré víře svému tehdejšímu příteli a pozdějšímu muži Dlaskovi. Ten jí prý navíc krátce před smrtí v 90. letech přiznal, že o tom informoval mladého zapáleného komunistu a studentského funcionáře Kunderu.
Dokument vypadá sice naprosto jasně a srozumitelně, nicméně, jak se ukázalo, vykládat ho lze různě. A to především kvůli najednou se vynořivším svědectvím.
Tak především Kundera okamžitě po zveřejnění kauzy kontaktoval ČTK, článek označil za „atentát na autora“ a dodal, že Dvořáčka vůbec nezná a na SNB nešel. Vzápětí se ozval literární historik Zdeněk Pešat, kterému se prý jeho známý Dlask svěřil, že šel na bezpečnost on. Jisté pochybnosti vzbudilo i svědectví bývalého esenbáka Aloise Paška, podle kterého studenti z kolejí hlásili výskyt podezřelých osob bezpečnosti poměrně často. Většinou přitom mělo jít o kolektivní udání, a Kundera proto prý nutně na stanici jít nemusel.
Někteří odborníci a hlavně řada neodborníků se také snažili napadnout autenticitu dokumentu. Argumentovali přitom třeba tvrzením, že jde o falzifikát staršího či novějšího data, jinak by prý StB text udání proti emigrantu Kunderovi dávno použila. Věrohodně zpochybnit pravost polozapomenutého dokumentu z doby, kdy Kundera byl naprosto neznámý, se ale nikomu zatím nepodařilo. Právě autenticita záznamu je tak zřejmě jednou z mála jistot v celém složitém případě.
Miroslav Dlask i dvojice esenbáků – Jaroslav Rosický a Karel Hanlon, kteří si pro Dvořáčka na kolej přišli, jsou již mrtví.
A jasno do celé věci nevnesl a zjevně nikdy nevnese ani samotný Dvořáček. Vyšetřovatelé, kteří ho týrali v estébácké mučírně – proslulém Domečku, totiž měli jen pramálo důvodů, aby mu prozradili jeho udavače. Podle dochovaného soudního spisu se navíc žádné informace o udání neobjevily, opět celkem pochopitelně, ani během Dvořáčkova procesu.
Jedenaosmdesátiletý Dvořáček navíc loni, krátce před uveřejněním článku, utrpěl mrtvici. Od té doby se do značné míry zotavil, přesto podle ženy Markéty komunikuje jen velmi obtížně: „Mike nemůže vůbec mluvit, a tak je komunikace obtížná. Mě jakž takž rozumí, i když musím často opakovat několikrát, než porozumí.“
O dávné historii se manželé nechtějí bavit. Příliš detailů Markéta Dvořáčková neodhalila ani v rozhovoru pro LN. Po opakovaném naléhání poskytla redakci dopis, který jí v roce 1974 poslal její muž z Kanady. Dobře prý ukazuje jeho „totálně nesentimentální“ přístup k životu. „14 let let jsem seděl v kriminále. Půl roku jsem dělal topiče, půl roku číšníka u Fleků. Pak jsem myl lidem auťáky. Rok jsem jezdil na Proseku s tatrou a vejtřaskou, hlína, šutr, beton... Viděl jsem v Praze Rusáky a to jsme v září odjeli do Kanady... Začal jsem tu jako číšník. Měsíc. Pak dva roky ,horník na mědi‘, pak rok uklízení,“ napsal před pětatřiceti lety muž, který kvůli komunismu přišel o vysněnou kariéru letce a na dlouhé roky i o svobodu.
***
Kdo je kdo Miroslav Dvořáček
Z Československa uprchl v roce 1949, kdy po únorovém převratu probíhaly čistky v armádě. Na Západě byl rozhodnut přihlásit se k letectvu a bojovat proti režimu.
Nakonec se stal agentem chodcem pro prozápadní československou zahraniční zpravodajskou službu.
Hned jeho druhá mise do země v březnu 1950 skončila zatčením. Po krutých výsleších mu prokurátor navrhl trest smrti. V září 1950 byl za vyzvědačství a velezradu odsouzen na 22 let žaláře. Odseděl si téměř 14 let. V roce 1968 emigroval, nyní žije se ženou Markétou ve Švédsku.
