J e pátek, 14:30 místního času, jsem v Bangkoku a spolu s asi 200 protibetskymi aktivisty se chystáme narušit běh olympijské pochodně. 10,6 kilometru dlouhou trasu od Chinatown Gate po Royal Plaza již včera začalo hlídat tisíc policistů. Majitelé okolních budov byli vyzváni, aby zabránili vyvěšení protičínských transparentů. „Demonstranti chtějí, aby svět viděl, že něco dělají,“ vysvětlil s policejní lapidárností čtenářům deníku Bangkok Post smysl protestu policejní komisař generálporučík Rapipat. Dvě největší thajské skupiny pro lidská práva včera vyzvaly čínskou vládu, aby propustila buddhistické mnichy zavřené během bouří v Tibetu. Organizace Forum Asia také protestuje proti plánované trase pochodně vedoucí přes Tibet, neboť tím dle jejího názoru Čína zneužívá olympijskou myšlenku k mediální deklaraci své nadvlády nad Tibetem.
Předání pochodně Ceremonie začíná. Prezident čínského olympijského výboru předal již včera 75 centimetrů dlouhou a 985 gramů vážící pochodeň princezně Maha Chakri Sirindhorn. Nyní ji bere do ruky první z osmdesáti běžců, kteří byli vybraní pro své zásluhy o thajskou společnost. Jedním z nich je podporučík Vichai Suriyuth, populární svou vášní pro sázení stromů. „Sázení stromů nese největší užitek, a to i příštím generacím,“ zní krédo muže, který vysadil již pět milionů stromů.
Zdají se vám předcházející řádky trochu uhozené? To na vás dýchl novinářský duch britské Asie, neboť jsem v předchozím odstavci věrně okopíroval styl místních deníků. Vkaždém článku - byť se jedná o sebeglobálnější téma - zde nesmí chybět množství detailních podrobností a názorná zmínka o někom místním, koho se problém dotýká -vždy samozřejmě s citátem. Vzrostla cena ropy na 115 USD za barel? Pojďme si přečíst, jak se to projevuje v životě řidiče autobusu Manoona Siriwana. Epidemie ptačí chřipky? Zde je na to názor paní Thitimy, majitelky stánku s občerstvením.
Pro Thajce je to svátek Leč zpátky z novinových stránek do ulic Bangkoku. Zaujímáme postavení před budovou Spojených národů. Od silnice nás oddělují žluté kovové zátarasy. Většina demonstrantů má tibetskou vlajku, ve skupině se seznamují s dvěma Thajwanci, Nepálcem, a Tibeťany - nechybí tu ani lidé ze Západu. Vedle mě stojící Anete z Dánska má transparent s fotkami vězněných Tibeťanů. Trasa je lemovaná tisíci šťastně se tvářících Thajců s červeno-modro-bílými vlaječkami. Olympijská pochodeň je v jejich zemi poprvé a jsou na to hrdí. Další výraznou skupinou jsou Číňané v rudých tričkách. Jsou všude v davu, na tvářích mají nakreslené rudé vlajky se žlutou hvězdou a drží transparenty s nápisem Worldwide Friendship, které vypadají stejně jako transparenty Světu mír, které visely za husákovských dob v Česku na prvního máje.
Skupina několika set mladých Číňanů - patrně studentů - se začíná shromažďovat i poblíž našeho postavení. Zaznamenávám muže v tričku s nápisem Tibet BYL, JE a vždycky BUDE součástí Číny. Číňané se vůbec netváří jako někdo, kdo by měl špatné svědomí. Křičí cosi agresivně na Tibeťany a mám pocit, že se jim posmívají. Obě skupiny proti sobě mávají svými vlajkami. Z ulice se vynořuje jednotka policie a vytváří mezi oběma tábory živou neprostupnou zeď. Úderem třetí hodiny pochodeň vybíhá od Chinatown Gate.
Nutno podotknout, že běžní Thajci se o lidská práva v Tibetu příliš nezajímají. Ptal jsem se na to celkem širokého vzorku ve složení thaiboxer, taxikář, blíže neurčený plážový povaleč, němá tanečnice v go-go klubu, prodavačka květin, prodavač falešných hodinek Rolex, policista - a pokud vůbec věděli že nějaký Tibet existuje, tak jeho problémy rozhodně nedávali do souvislosti s olympijskou pochodní. „Nesouhlasím s útoky na olympijskou pochodeň, protože není válka,“ celkem stručně shrnula názor většinové populace recepční na executive floor hotelu Amari. Dlužno ale dodat, že thajská televize již ráno vysílala nejen záběry z nedávných demonstrací v Tibetu, ale i historické záznamy z protičínského povstání v roce 1959, po kterém dalajlama uprchl do Indie. Média tu tedy poskytují objektivní pohled na situaci.
Není pochyb o tom, že Číňané protesty vnímají a nejsou jim po chuti. Svědčí o tom nejen agresivní rudý dav, od kterého nás dělí jen dvojitá řada policistů. Chaos vedoucí ke zhášení pochodně během její cesty Paříží vyprovokoval i silné protifrancouzké demonstrace v samotné Číně. Jejich terčem se stal především řetězec Carrefour, před kterým v Qingdao rozzlobení Číňané za přihlížení policie spálili francouzskou vlajku. Rozsáhlou činnost také vyvíjejí čínští internetoví aktivisté, označování jako „netizents“ (cybercitizens). Vyzývají k bojkotu francouzského zboží, umisťují na YouTube videoklipy propagující ideu příslušnosti Tibetu k Číně a v diskusích obviňují západní média ze zaujatosti.
Dialog s Číňany je velmi obtížný. Z poslední expedice po Číně -během které jsem hledal rodnou vesnici Soudce Ti - mi zůstalo několik přátel. O současné situaci spolu debatujeme, ale v podstatě nemáme žádné styčné body. Čínský pohled na Tibet odpovídá anglickému pohledu na Indii v roce 1880 -je prostě koloniální. Dokola stále argumentují masivními investicemi do infrastruktury v Tibetu, v diskusi týkající se demonstrací poukazují na nevinné čínské obchodníky, jejichž krámky byly rabovány, v historii Tibetu nacházejí důvody jeho dávné přináležitosti k čínskému impériu. Říše středu zkrátka vedle průmyslové revoluce dnes zažívá i velké národní obrození a počkáme si ještě hodně let, než začne vedle své náhle na povrch vytrysknuvší národní hrdosti vnímat i subtilnější záležitosti, jako jsou lidská práva v jedné z jejich kolonií.
Obracejí se na nás kamery Zvedá se vlna potlesku a z dálky se po silnici blíží skupinka běžců. Ruce s vlajkami letí nahoru, thajské i čínské vlaječky se třepotají. Pochodeň je od nás již na dvacet metrů. V tu chvíli pozdvihají své vlajky i Tibeťané a celá skupina začíná skandovat „Free Tibet“. Obracejí se na nás televizní kamery. V tu chvíli však začíná burácet i rudý čínský dav vedle nás. Křičí jednoduchý slogan, nejprve nerozumím slovům, ale sílí tak, že vzápětí úplně přeřve náš „Svobodný Tibet“. Pochodeň se blíží na deset metrů. Dav Číňanů ječí úplně ohlušivě. Teď už rozumím, skandují „China Fight“ -čínský boj, nebo také boj za Čínu. Pochodeň na pěti metrech. V tu chvíli před nás nabíhá kordon policistů a rovněž další posily se rozmisťují mezi námi a Číňany.
Můj tchajwanský soused přeskakuje kovovou zábranu a pokouší se mávat tibetskou vlajkou. V mžiku jsou u něj tři policisté a odvádějí ho. V kordonu přede mnou se tak objevila mezera. Teď je vhodná chvíle na útok na pochodeň. Mám strašlivé dilema, jestli je vůbec správné něco takového udělat. Jsem v Thajsku na návštěvě, Thajci se radují nad poctou, že hostí olympijskou pochodeň, všude je plno dětí s vlaječkami a já, bílý cizinec, teď budu rvát pochodeň z ruky nějakému zasloužilému staříkovi, který vysadil pět milionů stromů...
V momentě, kdy přeskakuji kovovou zábranu, aby se alespoň nápis Free Tibet na mém nepálském tričku dostal do záběru televizních kamer, moje dilema se vyřeší samo. Číňané totiž prorazili barikádu i policejní kordón. S bojovnými výkřiky vyrazili vpřed jak vedle nás, tak naproti přes ulici. Okolo pochodně se rozlilo neprostupné moře rudých triček, vlajek, transparentů a lidí. Oheň pokračuje dál, chráněný rudou gardou.
Čechům by to nemělo být jedno Je nepochybné, že bez nátlaku a připomínání Západu Čína Tibet pohltí a tibetská kultura ve své vlasti zanikne. Čechům by to nemělo být jedno, neboť ještě naši dědové pamatují, jak Hitler v roce 1939 označoval Prahu za „staré německé říšské město“. I nám byl chystán osud kultury zmizelé ve prospěch kultury „lepší“, „modernější“. Tibeťané jsou ve stejné situaci dnes.
Pomalu se loučíme. Tisknu si ruce a objímám se s několika Tibeťany, kteří s dojemnou vděčností oceňují moji solidaritu, projevenou navenek nápisem Free Tibet. Neudělali jsme mnoho, ale svět to viděl, jak by to asi zhodnotil komisař Rapipat.
***
V kordonu přede mnou se objevila mezera. Teď je vhodná chvíle na útok na pochodeň. Mám strašlivé dilema, jestli je vůbec správné něco takového udělat...
O autorovi| Jakub Horák, producent
