Jen s křestním jménem Oldřich mají těžkosti, ale to mají asi všechny národy světa.
Na začátku loni vzniklé výzvy „Děkujeme, odcházíme“ byl samozřejmý pocit sdílený velkou částí doktorstva, že každý lékař má Bohem seslané právo, aby se během celého svého života měl alespoň třikrát lépe než řidič autobusu či pošťačka ze Sedlce. A protože tomu tak dosud zlotřile nebylo, rozhodli se lékaři, že to tady prostě na povel zamknou a odejdou ven. Do doktorské nirvány v cizině.
Tam někde už je Oldřich Čapek, který z Čech odešel před patnácti lety. V Thajsku si mezitím stihl vybudovat privátní kliniku na nejrespektovanější adrese v Bangkoku a jeho klientela je – obyčejně řečeno – bohatá. V době vrcholících zdravotních potíží prezidenta Václava Havla byl pozván, aby se podílel na jeho léčbě, neobejde se bez něj žádná významnější akce na zdejší ambasádě, je významným členem Rotary klubu. Do České republiky se svojí thajskou přítelkyní létá dvakrát ročně, vždy to spojí s návštěvou nějakého romantického místa v Evropě. Doktorský život.
Oldřich Čapek vždycky chtěl být lékařem, jen díky rodičům měl trochu politický škraloup. U vojáků to naštěstí prošlo a stal se lékařem vojenským. Hlavním lékařem na proslulém vojenském cvičišti Doupov. Což o to, byl bílý límeček, tak to přece jen měl trochu fešácké a tehdy stejně šlo hlavně jen o ženské sukně, ale pořád – Doupov je Doupov. Po revoluci přešel do krajské nemocnice v Hradci. S platem 2223 korun 50 haléřů brutto. Jako jeden z prvních se začal zajímat o alternativní druhy léčby a v roce 1993 si otevřel v Praze kliniku „celostní péče“, jak rád razí tento termín pro spojení tradiční medicínské a alternativní léčby. Přinesl do Čech některé unikátní druhy léčby vymykající se z katalogů úkonů zdravotních pojišťoven. „Tradiční kliniky,“ říká, „léčí symptomy. Já lečím člověka a snažím se nacházet příčiny.“ Více než polovinu jeho pacientů tvoří cizinci. Pro Čechy je bariérou fakt, že je u něj nutno za léčbu platit, protože žádná pojišťovna s ním nechce uzavřít smlouvu. V roce 1996 přichází finanční krize.
Cesta k vlastní klinice „Už jsem byl unavený,“ říká mi ve své ordinaci v Thajsku, „problémy s hygienou, krize, pojišťovny, chtěl jsem jít někam do světa. A samozřejmě jsem si představoval Německo.“ Přišla nabídka na šéfa kliniky v Thajsku, s dobrým platem. Odletěl tam i s rodinou. Thajsko je skvělá země. Zdravotní pojištění jako v Evropě tu je neznámé a placení za zdravotní péči v hotovosti je tu samozřejmou a i většinou jedinou volbou. Svým způsobem doktorský ráj, zvláště když jste z „té“ Evropy.
Ráj to je, ale – ďábel se skrývá v detailu. Vzdálenost od Čech byla příčinou, že manželství se mu rozhoupe a žena se vrací domů. Po několika letech Němci kliniku zavřeli a doktor Čapek stál před rozhodnutím, kudy dál. Během několika měsíců otevírá vlastní kliniku. V domě své nové ženy platí naštěstí jen nízký nájem, budoucnost a i tehdejší současnost je úžasná. Má se skvěle.
Ďábel se opět skrývá v detailu. Na hodinu dostává vyhazov od své thajské ženy. Téměř všechny věci mu zůstávají v ordinaci. Narychlo buduje už svoji třetí kliniku. Pacienti v tom mezičase stojí, neléčí se. Těsně před dokončením se přes měsíc není schopný dostat do kliniky, protože Thajsko je plné demonstrací červených košil, barikád, vojáků, tanků, mrtvých a celé centrum je uzavřeno. Hoří okolní budovy, naštěstí jeho klinika není zasažena. Další odklad. Samozřejmě že půjčky je třeba splácet, i když ordinace nepracuje. Ďábel se skrývá v detailu. Už dávno není výhodou být bílý. Místní lékaři si žárlivě střeží svůj rajon a využívají každou příležitost, jak anonymně udat cizáka, který jim bere práci. Přehnala se i druhá vlna červených košil, tentokrát už ale o dost slabší. Každý rok musí létat do Evropy nechat si vystavit roční pracovní vízum. Je to vždy nesmírně komplikované, protože Thajci dávají víza jen tříměsíční. Přesto to neznamená, že se nemá skvěle. Má se skvěle.
Teď jeho klinika stojí a voní. První klinika kompletně v jeho vlastní režii na té nejlepší adrese. Se všemi finančními riziky i se všemi příjemnostmi. Moc dobře totiž ví, že ďábel se skrývá v detailu. Klinika vypadá úžasně, pacienti chodí, i když je pro dnešek všechny zrušil, abychom si mohli povídat. Telefony drnčí. Zatím to vypadá všechno dobře.
Všední dny v ráji Je zřejmé, že pro akci Děkujeme, odcházíme se nakonec nalezne nějaké kompromisní řešení. Lékaři dobře vědí, že pro ně jako odložitele naší konečnosti máme nekonečnou slabost. Jak snadno akce vznikla hnána doktorskou závistí, tak teď rychle bude muset být nalezen přijatelný, čestný únik z patu. Ale ať dopadne 1. březen z pohledu akce Děkujeme, odcházíme jakkoli, jedno je zřejmé. Touha – vidíte, neříkám závist – mít plat jako bankéři, doktoři v Americe, jako doktor Čapek či předseda vlády na Marsu je odvěká. S jistotou se dá čekat, že pokud nám snad lékaři dají alespoň chvilkový oddech, ozvou se jiní, učitelé, policajti nebo aspoň výrobci rohlíků. Tak už to na světě chodí. Na ďábla v detailu si v tom honu po naplnění snů nikdo ani nevzpomene. Snad bude pro ty zítřejší demonstrace poučením, že i doktor Čapek má své všední dny. Ale obávám se, že zrovna v tom jsme nepoučitelní.
***
Thajsko je svým způsobem doktorský ráj, zvláště když jste z „té“ Evropy. Ráj to je, ale – ďábel se skrývá v detailu.
Nová existence Podle české ambasády si v Thajsku vybudovalo podobnou novou existenci jako MUDr. Oldřich Čapek jen asi 30 Čechů. Většina z nich pracuje v turistickém byznysu a dost často se zaměřují na poskytování služeb českým turistům. České ambasádě není známo, že by v Thajsku působil jiný lékař než MUDr. Čapek.
O autorovi| RADEK BURDA fotoeditor LN
