Kvapem nám mizí včely. Celorepublikově. Přestože kvapem mizí i vrabci, vláda tento týden přiklepla 171 milionů korun pouze na podporu včelstev. Vrabci ostrouhali. Je to nespravedlivé.
Bez včel se neobejdeme, bez vrabců ano, řekne někdo. Jaká troufalost! Jako by nebyla pryč doba, kdy se zvířata dělila na škodlivá a užitečná. Jako bychom nevěděli, že každý živočich má ve spletité a všelijak provázané přírodě své místo. Nejen včelka, i vrabčák.
Při obraně vrabců však není nutné mávat jen vznešenými argumenty biologů či ekologů. Stačí ty docela přízemní. Zahrádkáři ztrácejí ve vrabcích parťáky v tažení proti škodlivému hmyzu. Bez vrabců je chudší kolorit městských dvorků. Časem zchudne i čeština. Kdo za pár desítek let porozumí rčení o holubovi na střeše a vrabci v hrsti? Co si asi vnoučata představí, když jim babička řekne, že mají vlasy jako vrabčí hnízdo?
Jak to, že včely od vlády peníz dostaly, a vrabci nikoliv? Odpověď je prostá. Včelaři mají svůj svaz. Ti především si tu dotaci užijí. Všude na světě to funguje podobně - mocní včelaři lobbují a vláda dává. Ani prezident Reagan si netroufl sáhnout včelařům na státní dotace. Poučení pro vrabcofily: založte Svaz přátel vrabčáku a dejte se do boje.
Čtěte „Včelstva v Česku...“ na str. 5
