Nejzářivější etapu mají 3D animáky už za sebou. Šťastnou okolností jejich kvalitativního boomu na přelomu století byla hlavně touha hledat nové postavy v nových prostředích.
Počítačová animace začala svým způsobem od nuly – nešlo do ní importovat oblíbené figurky z plochých a ručně kreslených pohádek, proto studia, v čele se slovutným Pixarem, naplno zapojila svou kreativitu a vytvořila hned několik vizuálně osobitých hitů. A ty teď dále rozvíjí.
Poptávka po novinkách rapidně klesla, protože diváci se usazují do dávno vyhřátých pelíšků a těší se na setkání s už známými hrdiny, klidně v nepříliš originálních situacích.
Doba hledání je za námi, teď už se budou do zemdlení dřít úspěšné koncepty Doby ledové, Aut, Toy Story: Příběhu hraček a Kung Fu Pandy a jen občas mezi ně prorazí čerstvý a neokoukaný kus.
Madagaskar 2: Útěk do Afriky trend potvrzuje, navíc v předvídatelných intencích hollywoodské pásové výroby. Navazuje přesně tam, kde posledně zhasla promítačka. Co fungovalo, objevuje se znovu. Slabiny se naopak odřezaly. Pokračuje se sice bez velkého zápalu pro příběh, ale koho to zajímá, když publikum hladově buší do stolu, aby si přidalo svou oblíbenou poživatinu – a netouží po experimentech s recepturou.
Celá rodina nade vše Druhé dostaveníčko lva Alexe, zebry Martyho, hrošice Glorie a nešťastně zamilovaného žirafáka Melmana je řadovým produktem. Přesto ne odfláklým. Společnost DreamWorks Animation jej ušila na míru onomu vysněnému cílovému publiku – celé rodině. Důraz přitom položila na formuli „tří R“: Roztomilost. Recyklace. Rychlost.
Roztomilost definuje v podstatě všechny velké animáky poslední doby, tím spíš Madagaskar. Každá postavička koulí obrovskýma očima, srandovní olizování jazykem se na plátně objevuje stejně často jako legrační kmitání kopýtek. Hrdinové Madagaskaru nejsou tolik vlezlí jako „šišlající“ a pískající robot VALL-I, vystačí si s pozicemi sympaťáků, kteří za hodinu a půl vyřeší své klišovité problémy, párkrát si zatrsají a zabékají... a pak odskotačí vstříc třetímu dílu.
Jejich patálie jsou samozřejmě zoufale neoriginální. Recyklují jen ohrané scenáristické floskule a s úpěnlivostí prvorepublikové vychovatelky lpí na tom, aby za každou z nich čnělo snadno uchopitelné poučení.
Jako lék na sterilní nudu se ordinuje ono třetí R, tedy rychlost. Madagaskar 2: Útěk do Afriky v podstatě nemá hluchá místa, protože gagy a třaskavé dialogy v něm za sebou defilují v kulometném tempu. Bez ustání se chvatně přeskakuje napříč dějovými linkami, od lva k žirafě, od žirafy k zebře, od zebry ke Králi Jelimánovi a jeho věrnému pobočníkovi, jenž hláškuje zásadně v moravském dialektu.
Od nich zas k tučňákům, kteří jako jediní zvládají i dospělejší a sofistikovanější humor. A pak zase zpět ke lvům a žirafám, a tak pořád dokola.
Není čas přemýšlet Tenhle přístup má hned několik výhod. Jednak navozuje zdání, že se celý film rovná nabušenému pásmu komických situací. Není čas si uvědomit, že vynikajících fórů je jen pár (jáma na umírání žiraf) a že se jinak jen ohrávají už mnohokrát opakované situace.
Stejně tak není čas rozebírat, jestli je vhodné se v kině opravdu spokojit s „pouze“ technicky brilantním, leč prefabrikovaným řemeslem. Jestli nechtít od drahého animáku něco víc než upištěný kabaret. Kdy se tím ale zabývat, když tomu škvrněti na vedlejším sedadle září očička od první do poslední minuty a v nejbližším hračkářství žadoní o figurku lva Alexe?
Očekávat od Madagaskaru 2 víc je právem každého, na druhou stranu je to jako chtít od Jamese Bonda esej o genderových stereotypech.
HODNOCENÍ LN *** Madagaskar 2: Útěk do Afriky (Madagascar: Escape 2 Africa)
USA 2008 Scénář: Etan Cohen Režie: Eric Darnell, Tom McGrath Hudba: Hans Zimmer Hrají v českém znění: Filip Blažek, Filip Švarc, Miroslava Pleštilová, Václav Vydra, Zbyšek Pantůček a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 13. 11. 2008
Jako lék na sterilní nudu se ordinuje ono třetí R, tedy rychlost. Madagaskar 2 v podstatě nemá hluchá místa.
