Středa 11. prosince 2024, svátek má Dana
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Podzimní kult šíleného génia

Česko

Věž, ve které žil 36 let v osamocení šílený muž Friedrich Hölderlin, uctívaný jako génius, stojí nad vodami řeky Neckar v německém městečku Tübingen. „Hle, dnes můj podzim je a ovoce samo od sebe padá,“ napsal kdysi básník. K věži, ve které mu mysl rozleptávala nemoc daleko strašnější než podzimní nostalgie, se každého roku vydávají jeho příznivci. Věž tu ční jako symbol eremitů, prokletých básníků či proroků dlících v odloučení, kteří modlitbou či veršem artikulují zběsilou tvářnost světa. Takhle to alespoň vidí ornitolog Stephan, který k věži dorazil z nedalekých Švábských Alp, v jejichž slujích a zapadlých soutěskách se ještě drží zima. Osmdesátileté Sandře z Frankfurtu do vrzavých točitých schodů pomáhají dívky, které mají na barevných svetřících připíchnuté placky s básníkovou zachmuřenou tváří.

Kult rozervaného génia je v zemi racionalistů, kde všechno musí na minutu a sekundu supermoderně šlapat, zřejmě stejně silný jako v půli předminulého století. Tehdy „pěvce z věže“ vyprovodily na místní hřbitov bandy bohémských studentů, univerzitní hodnostáři i městští radní. Od těch dob vznikly v Německu desítky hölderlinovských společností.

Extáze božské lásky Poutníci míří do pokojíku ve věži, odkud choromyslný hledíval přes řeku do aleje platanů, kde prý ve středověku bývalo popraviště. Pokoj ve věži básníkovi našli přátelé poté, co zemřela Diotima, jeho zbožňovaná láska, „nejkrásnější a nejvzdělanější žena Evropy“, jinak ovšem matka čtyř dětí a manželka obchodníka. Právě jejich děti Hölderlin vyučoval a v jejich domě se stal Diotiným milencem.

Vztah, který v zamilovaných probouzel pocity božské vyvolenosti, byl drásán peklem výčitek. A také inspiroval k básním, ve kterých je extáze lásky nadřazena veškerému pozemskému pachtění i otravným závazkům. Milenci se pokoušeli rozejít, ale protože to bylo „strašnější než smrt“, znovu končili v objetí – než byl básník v cizoložném loži dopaden a vyhnán. Jistě právě pro tuhle „story“ se Hölderlin stal blízkým i těm, kdo do jeho mnohdy nesnadných veršů, prozářených sluncem antického Řecka, jako čtenáři nepronikli. Když Hölderlina sežehla fatální láska, už nebyl žádným zasněným holobrádkem, publikoval, vedl časopis, k jeho přátelskému kroužku patřili filozofové Hegel a Schelling. Ve svých dvaceti šesti letech získal uznání Schillera a Goetheho. Byl tedy známý a obdivovaný a pozornost lyrického obecenstva měl zajištěnou. Nucené odloučení od Diotimy však nevydržel a její nečekaná smrt ho zdrtila. Ve věži už nenapsal ani řádku, trpěl depresemi, posléze onemocněl pravděpodobně schizofrenií, týdny beze slova vegetoval anebo se procházel v ohrádce před domem. Po celý ten dlouhý čas se o něj obětavě starala rodina řemeslníka Zimmera, bydlící v přízemí věže. Svůj azyl Hölderlin sám neopouštěl. Tübingenské děti byly totiž vůči auře génia a bořitele konvencí zcela imunní a metaly po něm kameny. „Ach, jaký to byl chytrý a vzdělaný pán a tak ošklivě se pomátl,“ zní povzdech jednoho z tehdejších návštěvníků. Právě tady Sandru po meditaci v Mistrově pokoji, ze kterého je teď malé muzeum, dívky snesou ze schodů a uloží zas do vozíku. Přichází parta středoškoláků vedených profesorem v saku a kravatě. Ten se hned pouští do recitace Hölderlinova opusu Hyperion. A jeho svěřenci poslouchají, ani nedutají. Jak je možné, že v době, která poezii zrovna nepřeje, je kult dobrodruha zakázané lásky a vyšinutce žijícího v osamění stále tak silný? A navíc v zemi výkonnosti, přesnosti a pořádku? Proč právě tady? „Jsme tak bohatí, tak mocní a chytří, že potřebujeme spoustu vášně a také trochu i šílenství,“ říká Sandra. Vydává se k věži každý podzim už deset let. V aleji platanů padá barevné listí, po Neckaru letí dlouhé štíhlé veslice a návštěvníci věže, studenti i penzisté ze všech koutů Německa, pobledlí intelektuálové ve vytahaných svetrech či manažerské typy v oblecích, v rukou svírají svazky dávných veršů a řadí se u vchodu do věže.

***

„Hle, dnes můj podzim je a ovoce samo od sebe padá,“ napsal kdysi Friedrich Hölderlin, kterého jako tvůrce uznávali Schiller i Goethe

Tübingen

Hölderlinova věž Dům Ernsta Zimmera stojící na břehu řeky Neckar, který se Hölderlinovi stal útulkem na 36 let až do jeho smrti v roce 1843.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!