Učený Samundur vyplul z Islandu a dostal se až do Černé školy a tam se učil různým kouzlům. Ředitele Černé školy nikdo nikdy neviděl, ale vše, co discipuli (žáci) předešlého večera hledali, našli ráno připravené, ať už knihy, nebo rovnou odpovědi napsané na stěnách. Nade dveřmi Černé školy bylo zevnitř napsáno: „Vejdeš-li dovnitř, ztratíš duši.“ Kdo se do školy zapsal, musel tam podle řádu studovat tři roky. Každý rok odcházelo ze školy několik vyučených studentů. Šli pěkně v řadě jeden za druhým a ďábel si pokaždé ponechal toho posledního. O poslední místo se losovalo a Samundur si ho vytáhl několikrát. Proto zůstal ve škole déle, než určovala pravidla.
Jednou se stalo, že biskup Jón byl na cestě do Říma a ocitl se nedaleko Černé školy. Dozvěděl se, že Samundur je v Černé škole, i to, jak se s ním věci mají. Zašel za Samundem a promluvil s ním. Pravil, že mu pomůže ven, jen pokud se vrátí na Island a stane se dobrým křesťanem. Na to Samundur přistoupil. Když odcházeli, šel jako první Samundur a teprve za ním biskup Jón, plášť volně přehozený přes ramena. Když už byl jednou nohou venku, vynořila se z podlahy ruka, chňapla po kabátu, ten se smekl a Jón vyšel ven.
Ďábel si pak Samunda našel a dal mu na vybranou: schová-li se Samundur tak dobře, že ho ďábel po tři noci nenajde, bude volný, neuspěje-li, propadne peklu. První noc se Samundur schoval v potoce pod drnem a Satan si myslel, že se Samundur utopil. Druhou noc se schoval ve vraku lodi, který uvízl u břehu, a tehdy se Satan domníval, že jej řeka vyplavila do moře. Třetí noc se Samundur nechal zahrabat do vysvěcené půdy, a tehdy měl Satan za to, že moře vyplavilo mrtvého Samunda na břeh a že jej pohřbili na nějakém hřbitově, kde se sám ovšem neodvážil hledat. To vše se odehrálo přesně podle plánu biskupa Jóna.
Jiní říkají, že Samundur unikl takto: spolužáci mu zaplatili, aby šel poslední. Samundur si nechal do pláště všít kýtu, a když šel po schodech ke školním dveřím, chytnul ho kdosi za kabát, ten se svezl a Samundur vzal nohy na ramena se slovy: „Něco drží, tak já mizím,“ a vydal se za přáteli.
Samundova dcera a čert Učený Samundur měl dceru. Jednou, když Samundur nebyl doma, přišel za ní Satan a povídá, že si ji odnese.
Dívka byla právě nahoře v podkroví a stlala otci postel. Pravila, že s ním půjde, spočítá-li všechno peří v otcově peřině dřív, než se otec vrátí, jinak ne.
Satan souhlasil a pírka se mu pod rukama jen míhala. Když držel v dlani poslední hrst, Samundur se objevil na schodech. Satan ztratil odvahu a dívku pro tentokrát pustil.
Ďábel nosí vodu Na dvorci Oddi byla jedna děvečka, a ta měla za úkol chodit pro vodu. Jednou v zimě nepřestávalo sněžit a děvečce už se ani za nic nechtělo brodit sněhem s vědry vody.
Když takhle jednou seděla u studně a spílala selce a sedlákovi za tu dřinu, přistoupil k ní jakýsi muž. Nabídl se, že jí vodu domů nanosí, když se mu za to upíše. Děvečka souhlasila. Muž nečekal a svižně se pustil do práce. Samundur vyšel ven a hned věděl, kolik uhodilo. Řekl muži, že takhle vodu nikdy nenanosí, protože vědra jsou moc malá.
Podal mu tedy dvě velká a ze dna vyndal prostřední laťku. Muži se nepodařilo vodu včas nanosit, protože když dorazil od studny ke statku, byla vědra stejně prázdná jako předtím. A tak o děvečku přišel.
Samundovy ženy Učený Samundur si vzal chudou ženu. Často se nad jiné povyšovala. Samundur schoval hadry, ve kterých chodila, než se k němu nastěhovala, a ukázal jí je pokaždé, když se mu zdálo, že si o sobě moc myslí. Nato se vždycky umírnila.
Jednou šla chudá dívka žebrotou po pláních u řeky Rangá. Tehdy si lidé jen tak pro zábavu přáli to či ono, ona si však přála mít sedm synů s učeným Samundem: „Jenom jedno přání mám, a tak pěkně prosím, ať sedm synů Samunda jednou pod srdcem nosím.“ Samundur se to doslechl a vzal si ženu k sobě.
Ta však zpychla natolik, že se neustále koupala v mléce. Samundur na to jednoho dne přišel a zeptal se jí, co pila předtím, než k němu přišla. Odpověděla mu popravdě, že vodu, a čistou. Na to se umoudřila a přestala se naparovat.
Saská čarodějnice Učený Samundur se zasnoubil s jednou čarodějnicí ze Saska, ale pak odjel na Island a usadil se tam. Čarodějnici došlo, že ji Samundur přelstil.
Když po několika letech přestala doufat, že se k ní vrátí, poslala mu ze zoufalství na Island zlatem okovanou truhlici. Chtěla se pomstít za to, že nedodržel slib. Nařídila, aby nikdo jiný než Samundur truhlici neotevíral. Námořníci s truhlicí na palubě dorazili na Island, dříve než se naděli, zakotvili na jižním pobřeží a odtud bez prodlení vyslali muže s truhlicí přímo na dvorec Oddi.
Když muž dorazil, byl Samundur právě v kostele. Zásilka ho nikterak nepřekvapila, vřele muže přijal a požádal ho, aby truhlici postavil na oltář. Muž tak učinil a truhlice tam zůstala přes noc.
Pokračování na straně II
Pohádkový Island
Dokončení ze strany I
Den nato odjel Samundur s truhlicí pod paží až na vrcholek hory Hekly a odtud ji shodil do jedné trhliny. Od té doby se vypráví, že takhle vznikla sopka Hekla. Ďábel stěhuje dříví Jednou si Samundur držel ve službě čerta, a tomu nařídil, aby pokácel les na Landskógu a pokácený ho dopravil domů na dvorec Oddi, a tak se i stalo. K Oddi vedla nejkratší cesta údolím, jemuž se říká Varmidalur. V tom údolí jsou po stěhování lesa vidět stopy dodnes. Pod tíhou dříví zde vznikly strouhy a brázdy, kterým se od té doby říká Varmadalské brázdy. O jejich pravosti není pochyb a lze je vidět dodnes.
Ďábel staví most na řece Rangá Jednou Samundur nařídil svému služebníku čertovi, aby postavil most přes řeku Rangá nedaleko Bergvadu. Přes řeku se často těžce dostávalo a potíže to působilo především těm, co na Oddi jezdili na mši. Za práci si měl čert odnést první tři, kteří přes most přejdou, a Samundur s tím souhlasil.
Když byl most dostaven, rozhodl se Samundur dostát svému slovu. Přinesl k mostu tři štěňata a poslal je po něm. Stavitel mostu se jimi musel spokojit a nic jiného nedostal.
Kopec Lodník u Oddi Z jihu připlula k pobřeží loď a ztroskotala u Rafnstóftů. Všichni muži zahynuli. Loď dopravili domů na Oddi a zasypali ji i se všemi námořníky v kopci nad statkem. Říkalo se, že se v ní ukrývá velký poklad. Později, za časů učeného Samunda, se lidé rozhodli kopec rozkopat a zjistit, zda je na tom něco pravdy. Konali však bez Samundova vědomí. Kopali, až narazili na dřevo, odhrabali hlínu a poznali, že stará pověst nelhala. Dostali se k jedné truhlici, v jejímž víku vězel kruh. Truhlice však byla příliš těžká a nedalo se s ní pohnout. V tom se kruh odlomil a lidé v něm spatřili dvorec Oddi.
Vypadalo to, že je celý v plamenech. Když Samundur začal vyzvánět, lidé přestali kopat a jámu zasypali. Tentýž kruh prý podle pověsti visí na dveřích kostela v Oddi. Zevnitř prý je ze železa a zvenčí z mědi a směsi různých kovů, mixtura metallorum (slitiny), a říká se, že je největší ze všech kruhů na kostelních dveřích na Islandu.
Spřízněné duše Pastor Samundur vyčetl ze starodávných věšteb, že pacholek z Hólů by mu měl být spřízněnou duší. Vypravil se tedy na sever k Hólům, schoval se do stáje, a zatímco pasák přehazoval seno, šel Samundur od stání ke stání a všemu dobytku přetrhal úvazy.
Dobytek vyběhl volně ze stáje. Když přišel pasák a uviděl, co se stalo, žádal Boha prostými slovy o pomoc. Pak ustájil všechen dobytek a odešel. I šel Samundur znovu do stáje, přeřezal všechny úvazy a vypustil dobytek ven. Když se honák vrátil a uviděl, co se stalo, žádal Boha o pomoc o to víc. Tehdy se mu Samundur ukázal a radoval se, že našel spřízněnou duši.
Jinde se vypráví: Kdosi řekl Samundovi, že v pasákovi z Hólů najde spřízněnou duši. Samundur se s ním chtěl setkat, vypravil se tedy k Hólům, proměnil se ve vrabce a posadil se na hromadu hnoje. V tom přišel biskup Jón Ögmundarsson a ptáka uviděl. Pravil, že má zvláštní oči a utrousil, že by to mohl být učený Samundur. Pasák nejprve pořádně zaklel a teprve potom začal s modlitbami.
Pacholek z Oddi Rozneslo se po Oddi, že se pacholek upsal ďáblu, a ten ho měl v určenou dobu pověsit. Co za svou službu dostal, to se neví. Samundovi se to nezdálo, a tak na pacholka udeřil. Když se nakonec dozvěděl, jak se věci mají, dal pacholkovi svoje podvazky. Pacholek je měl dát čertu, aby z nich udělal oprátku. Pacholek přišel v určenou dobu na určené místo a podal ďáblovi podvazky. Ďábel se na ně podívá a vidí, že patří Samundovi. To na něj bylo moc, zahodil oprátku a od smlouvy odstoupil.
Ďábel kydá hnůj na dvorci Oddi Jednou v sobotu přikázal Samundur čertu, který mu tou dobou sloužil, aby vykydal hnůj ze stáje na Oddi, a říká se, že to čerta pořádně rozhněvalo. V neděli brzy ráno chtěl jít Samundur na mši a našel všechen hnůj vykydaný na dláždění před kostelem. (Stáj je dnes od kostela asi půl stadia.)
Pastor Samundur přivolal čerta a rozhněvaně mu nařídil všechen vykydaný hnůj slízat. I zdálo se pastorovi, že se s tím čert nějak loudá, a pohrozil mu pěstí. Ďábel praštil pěstí, dá-li se tomu tak říci, do kamene a ještě dnes je na něm možné vidět její otisk. Ten kámen se dnes nachází v rámu dveří, které jsou na východní straně kostela, a říká se mu ďáblův vrub. Ďábel prý pak nechal hnůj zmizet, jen nakonec přitiskl jazyk na kámen v dlažbě před východními vraty statku Oddi. I na něm je dodnes vidět pět palců hluboká stopa ďáblova jazyka.
Jinde se vypráví: Samundur nařídil ďáblovi vykydat hnůj ze stáje. Ten hnůj vykydal před dveře kostela. Samundur ho pak donutil hnůj odklidit a dláždění od hnoje vylízat. Prý ještě dnes jsou na dláždění přede dveřmi vidět stopy jazyka.
***
KNIHOVNIČKA LN Každý den přinášíme ukázky z knih na trhu, které stojí za to v létě číst
Ámason Jón Mrtvému nože netřeba Vydalo: nakladatelství Argo 400 stran, 398 Kč Zítra: Sedmdesát velkých výprav
