Při volbě, jak uspokojit děti audiopohádkami, se nabízejí v podstatě tři cesty: dopřát jim čistou klasiku obsahem i formou nebo zvolit kombinaci tradičních textů čtených současnými spíkry a konečně je tu možnost najít současné příběhy interpretované současným projevem. Ode všeho je na trhu stálá nabídka, tři různorodé tituly vydal nyní Supraphon.
Tradiční pohádky teď například reprezentuje kompilace z odkazu Karla Jaromíra Erbena v podání Karla Högra, jejichž původní nahrávka v režii Josefa Svátka vyšla v roce 1972. Pohádky, které by člověk měl poznat v té podobě, jak je spisovatel napsal, Höger vypráví s šarmem a grácií.
Za miniprůvodce dnešním rodinným štěstím by se mohly považovat Krátké pohádky pro unavené rodiče; Michal Viewegh je napsal nejprve pro knižní vydání, na dvojalbum je převyprávěl Saša Rašilov příjemným barevným hlasem s přiměřeně zaujatým výrazem.
Desetiminutovky ze života Viewegh se pustil do témat, jež jsou v pohádkách spíše tabu, nabízí je dětem celkem otevřeně, s jemným náznakem, několik drsnějších výrazů, které papír snesl (a dospělý čtenář mohl vynechat), nahradil pro dětské uši slovy jemnějšími. Při psaní myslel na toho „nebožáka“, který večer co večer čítával pohádky a teď se musí v zájmu kultivace potomků zúčastnit aspoň rituálu poslouchání před spaním.
Maximálně desetiminutové příběhy ze života vypravují, jak se tatínkovi a mamince narodily Sára a Bára (napřed se tedy seznámili a maminka nechtěla věřit, že si tatínek nedělá legraci...), jak se tatínek zbláznil, jak jeli na výlet, aby si tatínek psychicky odpočinul, a nakonec i to, jak měli tatínek s maminkou svatbu. Viewegh je napsal s přiznaným soucitem s rodiči, kteří, ač své ratolesti milují, při večerním čtení se většinou trochu nudí. Lehkou ironii pochopí dospělí, děti mohou mít pocit, že jsou „u toho“, jak funguje rodina. Čtení dobře doplňuje hudba Dana Fikejze. 2CD vyšlo ve spolupráci s Radiožurnálem.
Čtení a zpívání o zvířatech Další titul ze Supraphonu, Pohádky o zvířátkách ze zoo, je příjemný neotřelými nápady a celkem svižným stylem (napsala Eva Košlerová) i dobře zvolenými vypravěči (Sabina Laurinová, Zlata Adamovská, Jiří Lábus, Petr Vacek, Jiří Macháček). Je dobré vědět, že z každého CD jde 10 korun do pražské zoo. Velkým oživením jsou „zoologické písničky“ Petra Skoumala, jež během devadesátých let napsal buď sám nebo na hravé texty Emanuela Frynty („Ukrutně zuřil na psa lev, že v jeho jméně napsal ef...“) či Pavla Šruta.
