Je to už hodně let, co spisovatelka Jindřiška Smetanová psala pohádky svým malým dětem. V 60. letech minulého století některé dokonce zdramatizovali v rozhlase. Od té doby prý je autorka nechala ležet na dně svých zásuvek.
Jindřišku Smetanovou znali čtenáři svěžích povídek a fejetonů, v nichž zpracovávala nejen věrohodné příběhy současníků (často byly hrdinkami ženy), ale také inspirující prostředí malostranských zákoutí, domů a typických figurek pražského ostrova Kampa. Proslula rovněž jako jedna z populárních rozhlasových Sedmilhářů, jiskřivých osobností, jež v pravidelném cyklu vyprávěly (ne)uvěřitelné, vtipné a neotřelé historky.
V letech normalizace nesměla publikovat a - nepochybně i proto, že měla tři děti - pracovala jako šatnářka, zahradnice či pomocnice na stavbě. Je ale rozená vypravěčka, což potvrdí všichni, kdo ji někdy měli možnost slyšet naživo. Totéž platí i o jejích literárních textech. Bohatým jazykem vypráví tak, jako by si se čtenáři povídala v kruhu kolem krbu.
Pohádky, které jako už její pátou knihu nyní vydala Slávka Kopecká (předcházely Koncert pod platanem, Pozor, vyletí ptáček, Domovní důvěrnosti a Ustláno na růžích a pod nebesy), se vracejí na pražskou Kampu, kde Smetanová prožila dlouhá léta. Pro potěšení (i trochu bezpečného bání) dětí vypráví o domácích strašidlech (jedno spí pod deskou klavíru, ale nezná noty; ožijí kachlová kamna a „hrají“ tu i skřítci, kteří vržou ve starých pendlovkách). Vymýšlí jim jména a skládá o nich čtyřverší i hádanky.
***
HODNOCENÍ LN ****
Jindřiška Smetanová: Pohádky z Kampy
Ilustrace: Pavel Skalník Nakl. Slávka Kopecká, 95 str.
