Doby, kdy jsme cestou z práce v nejbližším hobbymarketu koupili sadu plastových židliček, aby bylo v létě u grilu na čem sedět, jsou definitivně pryč. Češi nevzhledná křesílka vyměňují za stylové sety, jejichž volbu pečlivě zvažují – a nepřeberná není jen škála materiálů a barev, z nichž je možné vybírat, ale i mobiliář: od pohodlných polohovatelných křesílek až po servírovací a odkládací stolky.
Nepřekvapí, že jednoznačně nejoblíbenějším materiálem je u Čechů dřevo. Podle Radima Pavlů z Dřevolandu je to nejen díky jeho přírodnímu původu a dobrým vlastnostem, ale i proto, že sluší každé zahradě. „Lidé navíc zjišťují, že když si k dřevěné pergole pořídí něco jiného než zase dřevo, nedopadá to vždycky dobře,“ dodává Pavlů.
Prodejci nábytku se shodují, že vedle české borovice či smrku, které se vyznačují příznivou cenou, leč horšími vlastnostmi (je například nutné je ošetřit proti hnilobě), se čím dál víc prosazují exotická dřeva: robinie, meranti a hlavně teak, který odolá větru, dešti, a dokonce i slané vodě. „Pozorujeme odklon od selského masivu například z borovice či dubu. Lidé preferují lehčí typy dřeva, které jsou ale současně trvanlivé. Oblíbený je přírodní vzhled, tedy nábytek bez nátěru, ošetřený třeba jen olejem,“ popisuje vypozorované trendy Radek Linhart z firmy Vladeko, která se prodejem zahradního nábytku zabývá více než 14 let.
Při výběru dřevěného nábytku prodejci doporučují pohlídat jak kvalitu dřeva (mělo by být bez suků, hniloby a známek poškození hmyzem či houbami; nepřípustné jsou i zbytky kůry), tak jeho opracování: s masivností nábytku neroste automaticky jeho odolnost, vyplatí se tedy sledovat nejen samotný vzhled dřeva, ale i konstrukční detaily, jako jsou spoje či kování.
I sebestylovější a odolný nábytek nám ale bude k ničemu, když si na něm moc nepohovíme. U sedacích dílů, tedy židlí, lavic a lehátek, bychom si měli všímat jak nosnosti, tak velikosti sedáků a jejich výšky. Za dostatečně pohodlný lze označit sedák o rozměrech alespoň 40x40 centimetrů, jehož výška se pohybuje mezi 45 až 55 centimetry nad zemí. Celkově by pak měl být kus na omak příjemný a jednolitý. A ještě jeden užitečný detail: pokud u židlí opěrky pro ruce nezasunete pod desku stolu, budete při jídle posedávat na krajíčku sedáku a nejspíš i proklínat den, kdy jste set koupili.
Velký boom podle Radka Linharta zažívá v posledních letech nábytek skládací, případně polohovatelný. Volba takového nábytku je samozřejmě dána především podmínkami, kde jej lidé skladují – pokud nemají zastřešenou terasu či zápasí s prostorem, sáhnou po takové židli, kterou lze složit.
Banánový hit
Vedle dřeva se prosazují i další „neplastové“ materiály. U nás historicky zavedenému ratanu (přírodnímu i umělému) či bambusu začíná konkurovat banánový list. Tedy ne ve své brčálově syrové podobě, ale usušený a stočený do roliček a následně jakýchsi provazů, z nichž se teprve kus vyrábí. Podle prodejců je takový nábytek velmi pohodlný, zdrženlivější už jsou, co se týče jeho odolnosti – doporučují jej spíše na zastřešené terasy.
Naopak vysokou odolnost a současně nízkou hmotnost i poměrně snadnou údržbu slibuje nábytek plastový. Nevýhodou je naopak jeho nedokonalá stabilita, vyžaduje tedy zpevněnou plochu, na níž bude umístěn. I takový nábytek se navíc umí tvářit jako přírodní, pokud tedy z jakéhokoli důvodu nedáte na plast dopustit, ale zároveň nechcete na zahradě zmíněná křesílka pochybné kvality a designu, máte z čeho vybírat.
Zajímavou vintage alternativou může být nábytek z bazaru či starožitnictví. Například Bazar Jelínek v pražské Jateční ulici nabízí nejen stylové vybavení interiérů, ale i nábytek zahradní. A ceny jsou srovnatelné s nabídkou výrobců klasického dřevěného či plastového sezení – například kovaný set čtyř židliček a stolku tu pořídíte za 12 tisíc korun.
