Že profesionálové učí děti tancovat, je běžná praxe, když ale na jednom jevišti stanou tanečníci, studenti konzervatoře a děti posbírané po základních školách a tančí na hudbu Bohuslava Martinů, to je věc mimořádná. Navíc je doprovází orchestr - Pražská komorní filharmonie řízená Jakubem Hrůšou - a zpívají renomovaní pěvci Zdeněk Plech, Radka Sehnoutková a Tomáš Kořínek. S výsledkem více než ročního experimentu se v neděli a v pondělí seznámilo publikum v pražském Kongresovém centru. Výjimečné prezentaci kompozice ze Špalíčku Bohuslava Martinů nadšeně aplaudovalo. Bohatě prostřený stůl Obsah dvou svátečních představení - několik částí z baletu se zpěvy Špalíček, které rámují dětské hry a výjevy z venkovského života, například Legenda o svaté Dorotě, doplněných ale také kantátou Romance z pampelišek - byl dán záměrem vybrat témata blízká dětským interpretům. Bylo nutné zkrátit stopáž na délku přiměřenou možnostem dětských tanečníků bez nějaké zásadnější průpravy. Jak potvrzuje martinůolog a jeden z iniciátorů akce Aleš Březina, umožňuje to samotná struktura díla, poskládaného z velkého množství samostatných uzavřených čísel, jejichž počet a pořadí měnil i sám autor. „Brněnská premiéra v roce 1933 se od té pražské o rok později lišila výrazně počtem částí, jejich délkou i pořadím a skladatelova revize z roku 1940 přinesla řadu dalších změn.“ Podle Březiny autoři pozoruhodného projektu přistupovali ke Špalíčku jako
Cvičené oko jistě profesionály od amatérů
poznalo, ale je překvapivé, jak vizuální
zážitek to přesto byl „k bohatě prostřenému stolu, ze kterého je možné vybrat přesně to, co právě potřebujeme“.
Ke spoluúčasti na projektu, který je součástí akcí k skladatelovu výročí Martinů Revisited, byly kromě třinácti profesionálních tanečníků, třiadvaceti studentů Konzervatoře Duncan centre a třinácti žáků Studia téže konzervatoře pozvány děti z několika pražských škol, některé z rodin imigrantů a sociálně slabších. Tedy ty, pro které je taneční výuka v podstatě nedostupná. Cvičené oko jistě profesionály od amatérů poznalo, je však překvapivé, jak ukázněný a kompaktní vizuální zážitek tento soubor poskytl (choreografkou a režisérkou byla renomovaná pedagožka a zakladatelka několika tanečních škol Eva Blažíčková).
Ze zkušenosti ví, že umělecká aktivita dětem dává jiné než racionální poznávání a že tanec harmonizuje psychický i fyzický vývoj dítěte. A v tomto konkrétním činu vidí jeden z kroků, jakých by bylo třeba více. „Důkazy o blahodárnosti umělecké činnosti na rozvoj osobnosti dítěte už netřeba hromadit, všem je to jasné. Chybí vůle věci změnit -jak veřejnosti, tak politických činitelů, chybí činy,“ míní.
Dva večery, při nichž se i malí tanečníci mohli blýsknout na velkém jevišti, patrně nezmění jejich život. Ale ty měsíce od loňského února, kdy se staršími a zkušenějšími poslouchali hudbu Martinů a nacvičovali kousky ze Špalíčku, by jim život změnit mohly - či ho alespoň nastartovat trochu jiným směrem.
I proto je dobré, že je po celou dobu provázela kamera režisérky Olgy Sommerové. Její sběrný dokumentární film zaznamenal samotnou přípravu představení a také její sociálně-psychologický kontext.
