Vyplatí se odložit část státních peněz jako pojistku proti možným hrozbám? A které nastanou s největší pravděpodobností?
Bez riskování by lidský pokrok neexistoval, ať jde o rizika přijímaná podnikateli, nebo rizika spojená s vývojem vědy (připomeňme jen ságu geneticky modifikovaných potravin). Je bez debat, že rizika je nutné stále hodnotit a sledovat, avšak přijímat ve světě charakterizovaném nejistotou politická rozhodnutí na základě nejhorších možných scénářů není racionální opatrnost, ale iracionální panikářství. Naším vodítkem by měla být pravděpodobnost, nikoli pouhá možnost.
Na první pohled je návrh, podle něhož bychom měli být připraveni obětovat řekněme pět procent dnešního HDP za svého druhu pojistku proti velmi malému riziku katastrofy ve vzdálené budoucnosti, do určité míry přijatelný. Ačkoli vzhledem k předpokládanému růstu životní úrovně to je, když zůstaneme u pojištění, jako navrhovat někomu, aby platil pojistku proti riziku, že jeho pravnukovi se potopí jachta.
Jenomže největší závadou tohoto přístupu je, že existuje velké množství nepravděpodobných, avšak možných katastrof, které by se někdy v budoucnu mohly odehrát; překotné globální oteplování je jen jednou z nich a rozhodně není racionální, abychom se soustředili právě na něj. To by byla zcela mimořádná ukázka klapek na očích. Dalšími možnými katastrofami jsou jaderný holokaust, gigantická chřipková pandemie, ničivá srážka Země s asteroidem a v neposlední řadě nástup nové doby ledové.
Pokud bychom jménem své vysoké averze k riziku a principu předběžné opatrnosti měli obětovat řekněme pět procent dnešního HDP na ochranu proti těmto pěti potenciálním rizikům, znamenalo by to vynaložit na odvrácení těchto katastrof celkem až 25 procent současného HDP (přitom ale existují ještě další hrozby), třebaže jejich pravděpodobnost je velmi nízká. To by bylo naprosto absurdní.
Jaderné zbraně v rukou teroristů V knize Naše poslední hodina profesor Martin Rees, současný prezident britské Královské společnosti, předpovídá, že šance lidstva na přežití tohoto století je maximálně padesátiprocentní. Vůbec nevím, zda má pravdu, nebo ne, jedno však je jisté: Rees se sice jako Kasandra pro všechny neopomene zmínit o globálním oteplování, za závažnější a bezprostředně hrozivější však pokládá rizika plynoucí z biotechnologií, jako je například bioteror, dále z nekontrolovatelného vývoje nanotechnologií a především z jaderného konfliktu v důsledku šíření jaderných zbraní a toho, že technologický vývoj zpřístupnil prostředky hromadného ničení i relativně chudým teroristickým skupinám. Poslední hrozba zde bude existovat v řádu celých staletí, tedy rámci, který tak poutá zájem Sternovy zprávy a všech panikářů globálního oteplování.
Šíření jaderných zbraní v éře terorismu je pro planetu opravdu reálnou hrozbou, která by zřejmě měla být na seznamu našich zdrojů averze k riziku na prvním místě. Ve světě nevyhnutelně omezených zdrojů není možné, abychom vydávali ohromné sumy na ochranu proti veškerým a jakýmkoli možným budoucím eventualitám.
Rozum nám říká, abychom se zaměřili na současné problémy, jako chudobu a nemoci, a na budoucí nebezpečí s podstatnou mírou pravděpodobnosti, jako jaderný konflikt nebo terorismus – u nich již víme, že jejich hrozba je reálná a nevyvratitelná.
To, že budoucí teoretická nebezpečí mohou být velmi ničivá, ještě nestačí k odůvodnění značných výdajů, zejména jestliže existují další hrozby podobně ničivého dosahu, které s globálním oteplováním nemají nic společného.
Knihu Nigela Lawsona nazvanou Vraťme se k rozumu vydalo nakladatelství Dokořán.
Text vybrala redakce Lidových novin.
