Natáčení se chýlilo ke konci. Slunce se ztratilo za obzorem. V kontinentální Evropě už přišla sněhová nadílka. Zde na Tenerife, největším z Kanárských ostrovů vyrůstajícím do výše 3718 metrů nad moře, je klima, které cestovní průvodci označují za věčné jaro. Díky poloze asi šest stupňů severně od obratníku Raka si užíváme krátkých rukávů a plátěných kalhot. Sice sever Afriky, přesto Španělsko.
Je to příjemná změna proti zamrzlému domovu, ale ohřát jsme se sem nepřijeli. Přivedla nás práce, natáčení televizního dokumentu. Podle charismatického šedovlasého muže se řídil náš harmonogram. Přestávka bude, až bude chtít on. Hlavní protagonista, který trpělivě odpovídal před objektivem kamery na otázky režiséra Petra Horkého, nejevil jakoukoli známku únavy. Na svém pomyslném životním tachometru má už sice najeto něco přes osmdesát roků, ale jeho životní odysea je přesně tím, co zapadá do scénáře dokumentárního cyklu Neznámá země - Svět podle...
Přemýšleli jste někdy o tom, jak moc se změní svět za dobu délky jednoho života? Nebo úplně naruby: jak může jeden člověk změnit svět za svůj život? Tím nemyslím úvahu o ideální délce života. Jsou třicátníci, kteří působí dojmem unavených staříků, a jsou muži, kteří svou vitalitou a duchem válcují v osmé dekádě svého života o generace mladší kolegy.
Na Tenerife jsme přijeli za mužem, který během svého života mnohokrát posunul hranice nepoznaného, bořil hradby dogmat, opravoval své ctihodné učitele a pro obhajobu svých teorií svedl nejeden doslova gladiátorský souboj. Za to si kromě světového uznání vysloužil také posměch a odpor části akademiků. Neměl nikdy příliš daleko od slov k činům. Nejdříve postavil vor, pak rákosové čluny a vyplul do nekonečných vln oceánů. Přišly pocty, čestné doktoráty, vyznamenání. Knihy kontroverzního vědce vycházely ve statisícových nákladech po celém světě. V roce 1994 byl vyzván k slavnostnímu zahájení 17. zimních olympijských her v norském Lillehammeru. V rodné zemi byl dokonce vyhlášen nejpopulárnější osobností 20. století.
Stal se legendou.
Seňor Kon-Tiki.
Teraimateatatana, muž Modré nebe.
To jsou jména vědce, antropologa, experimentálního archeologa, mořeplavce a spisovatele Thora Heyerdahla.
Během vysokoškolských studií se rozhodl opustit civilizaci. Vydal se do Polynésie na ostrov Fatu Hiva. Zde začal koketovat s teorií, že praobyvatelé Polynésie mohli mít kontakt s jihoamerickým kontinentem. Postavil primitivní balzový vor bez jediného hřebíku či kusu drátu. Dal mu jméno boha Slunce Kon-Tiki a s pěticí přátel vyplul z Peru k polynéským ostrovům. Plavba byla úspěšná a od té chvíle mu zůstala přezdívka Seňor Kon-Tiki. Následovala expedice na Galapágy a Velikonoční ostrov. Byl to on, kdo světu přinesl záhadu obřích soch moai. Během návštěvy Egypta ho zaujaly reliéfy na starobylých památkách znázorňující lodě vyrobené ze stvolů papyru. Podobná plavidla znal z Jižní Ameriky.
Vypracoval teorii o možnosti předkolumbovského námořního kontaktu mezi Starým a Novým světem, a aby nezůstalo pouze u teoretických úvah, postavil v roce 1969 člun Ra. Plavidlo pojmenované na počest egyptského boha Slunce bylo postaveno nedaleko pyramidového pole v Gíze loďaři z Čadu a pak převezeno do marockého přístavu Sáfí.
Kvůli silnému poškození musela posádka loď opustit nedaleko amerického kontinentu, Thor se však nemínil vzdát: „Ra i Kon-Tiki považujeme za vorová plavidla, protože neměla dutý trup. Jinak však srovnávat rákosovou loď Ra s dřevěným vorem Kon-Tiki je jako srovnávat auto se žebřiňákem. Vydali jsme se na cestu na důmyslném egyptském plavidle a ani ve snu nás nenapadlo, že by mohlo být odlišné od obyčejného voru, že bychom museli znát promyšlené principy, na jejichž základě fungovalo.“
Papyrus se podle něj osvědčil jako výborný materiál. Poučen chybami, ale i úspěchy ze stavby a plavby první lodě, začal bez dlouhého otálení přípravy expedice druhé. Do Maroka přivezl několik jihoamerických indiánů od jezera Titicaca, kteří měli bohaté zkušenosti se stavěním rákosových plavidel. Přípravy tentokrát probíhaly v naprosté tajnosti. Plavba lodě Ra II byla úspěšná. Po 6100 kilometrech plavby přistála mezinárodní posádka pod vlajkou OSN u břehů Barbadosu.
Po několika letech, v roce 1977, následovala další expedice, která měla tentokrát dokázat, kam až se mohli na primitivním rákosovém plavidle po moři dostat staří Sumerové. Plavba rákosového člunu Tigris začala v Iráku.
Vzhledem k válečnému konfliktu Etiopie a Somálska však musela být přerušena v Džibuti, odkud poslala celá posádka protestní telegram tehdejšímu generálnímu tajemníkovi OSN Kurtu Waldheimovi. Tigris na protest proti nesmyslnosti válek pak Thor Heyerdahl na místě zapálil.
Nezabýval se ovšem jenom experimentální mořeplavbou. Mezi jednotlivými expedicemi se věnoval výzkumu na Galapágách (1952), v letech 1955-1956 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově a výzkumy na Maledivách (1982-1984).
Následoval pětiletý pobyt v Peru, kde se v oblasti Túcume věnoval výzkumu šestadvaceti pyramid - největšího pyramidového komplexu v Jižní Americe. Z Peru Thor Heyerdahl přesídlil i s manželkou Jacqueline na Kanárské ostrovy. Pro mnohé to jsou ostrovy masové turistiky a slunících se plážových naháčů.
Co ale do těchto končin přivedlo dobrodruha takového formátu? Thora Heyerdahla bych hledal patrně kdekoli jinde než na kanárském souostroví. Díky letecké dopravě se vzdálenost přestala měřit na kilometry, ale na hodiny letu. Z Evropy pouhé čtyři.
***
KNIHOVNIČKA LN
Každý den přinášíme ukázky z knih na trhu, které stojí za to v létě číst
Miroslav Náplava Plavby „sebevrahů“ Vydalo: nakladatelství Jota 216 stran, 298 Kč Zítra: O hnědém medvědu ze Zeleného údolí
