PRAHA Pokuty za černou jízdu v pražské MHD se vyplatí uhradit hned. Jakákoli prodleva se totiž nemilosrdně trestá a zkontaktovat inkasní společnost, která sankce od dopravního podniku přebírá, není nic jednoduchého.
Ukazuje to alespoň případ Markéty Vránové z Prahy. Tu na konci srpna přistihli revizoři v tramvaji bez platného jízdního dokladu. „Byla to smůla, zapomněla jsem si totiž tramvajenku doma a zrovna jsem natrefila na revizory. Nicméně jsem si myslela, že všechno bude formalita. Že za několik dní zajdu na dopravní podnik, ukážu jízdenku a zaplatím padesát korun,“ popisuje své první plány po obdržení pokuty dvaadvacetiletá Markéta.
Vše se ale dost zkomplikovalo. Jen několik dní poté se totiž mladá vysokoškolačka stala obětí krádeže. Zloději jí odcizili kabelku se všemi doklady včetně zmiňované tramvajenky. Kvůli následnému shánění duplikátů všech odcizených dokladů Markéta nestihla první důležitý termín. Uplynulo totiž 15 dní od udělení pokuty. Tedy doba, ve které je ještě možno uhradit sankci bez jakéhokoli navýšení na přepážce pokutové centrály dopravního podniku v ulici Na Bojišti. „Nepokládala jsem to za takovou tragédii. Stejně jsem se nemohla prokázat platnou tramvajenkou, protože jsem ji už neměla,“ říká Vránová.
Pokuta narostla o 250 korun O svou pokutu se začala zajímat až na konci září. „Nejprve jsem zavolala na dopravní podnik. Popsala jsem jim celý příběh se ztracenou tramvajenkou a nakonec nabídla, že klidně uhradím i normální pokutu. Jen aby mně nenaběhlo nějaké vysoké penále. Znám totiž případy několika svých kamarádů, kteří všechno pustili z hlavy a po několika letech platili desetitisícové částky,“ pokračuje studentka.
Dopravní podnik odpověděl zhruba za týden a jeho reakce mladou ženu nijak nepotěšila. „Řekli mi, že pokuta už u nich není, že ji předali inkasní společnosti, a ať se tedy obrátím na ni,“ parafrázuje obsah e-mailu.
Samotným předáním případu inkasní společnosti se výše pokuty významně zvedla – místo původních 700 korun už Vránová dlužila dopravnímu podniku 950 korun. Podle mluvčí pražského dopravního podniku Ilony Vysoudilové je to běžná praxe. Dopravní podnik si tímto brzkým předáváním pokut ulehčuje práci. „Jediná naše chyba je ta, že naši zaměstnanci neřekli zmíněné ženě, že inkasní společnost má pobočku přímo v našem centrálním dispečinku v ulici Na Bojišti. Vše by poté bylo snazší,“ říká Vysoudilová.
I tak ale Vránová ve své snaze pokutu zaplatit neustala. Po zjištění, že je její sankce o dalších 250 korun vyšší, zařadila na další rychlostní stupeň. Už na začátku října tak kontaktovala inkasní společnost Tessile Ditta. „Volala jsem jim hned několikrát denně. Bezúspěšně. Napsala e-mail. Ani na ten nereagovali. Kontaktovala jsem je několikrát týdně, a vždycky bez výsledku. Ta firma byla úplně nedobytná,“ stěžuje si studentka. Když už se pomalu smiřovala s tím, že se jedná o taktiku inkasní společnosti, která se jí ozve s podstatně navýšenou pokutou až po několika měsících, e-mail na konci listopadu dorazil. Dlužná částka činí 995 korun. „Oddechla jsem si. I když mi v e-mailu výši pokuty vůbec nevysvětlili a prostě přidali číslo bankovního účtu, ráda jsem zaplatila,“ říká vysokoškolačka.
Vránová ale dopadla ještě dobře. Kvůli její houževnatosti se totiž inkasní společnost ozvala poměrně brzy. Pokuty má totiž právo držet a postupně navyšovat až šest měsíců. Poté se sankce předávají právním firmám, které hříšníky oslovují dopisem. Vymáhaná suma je už poté od původní pokuty k nerozeznání. (Jméno hlavní aktérky bylo na její přání pozměněno.).
