Jedním z hlavních viníků je Saloth Sar (1925–1998) zvaný Pol Pot, vůdce Rudých Khmerů a v letech 1976–1979 kambodžský premiér. V roce 1979 se sice Kambodža jako první z komunistických zemí od doktríny odklání, ovšem v té době padly režimu za oběť už dva miliony lidí. Pol Pot v novinovém rozhovoru z prosince 1979 svou hrůzovládu samozřejmě bagatelizuje: podle něj mohlo zemřít jen několik tisíc Kambodžanů, a to „v důsledku omylů naší politiky spočívající v tom, že poskytneme lidu hojnost všeho“.
O tom, kdo v zemi skutečně vládne, věděla jen hrstka vyvolených, obyčejní Kambodžané neměli o Pol Potově existenci ani ponětí. Pol Pot totiž žil od roku 1963 s partyzány bojujícími proti Vietnamu a o jeho „kariéře“ nevěděla ani vlastní rodina. Jeho dva bratři (další dva nepřežili počátky nového režimu) ho poznali pouze podle portrétu až po pádu režimu v roce 1979. Režim o Pol Potovi mluvil jako o „dělníkovi z kaučukových plantáží“ – žádné jméno, žádný portrét, žádný životopis. Výjimkou bylo Pol Potovo lživé CV vydané při návštěvě Severní Koreje.
„Kambodžský tyran, v jádru zoufale omezený, je jen bledou kopií výstředního a vzdělaného pekingského aristokrata Mao Ce-tunga,“ píše se v Černé knize komunismu o dvou diktátorech, kteří bývají srovnáváni. Pol Pot se nicméně více než marxismem inspiroval právě čínským režimem, ostatně jedna z jeho mála oficiálních cest do zahraničí vedla v roce 1977 právě do Pekingu.
Kambodžský režim překonal vše, co museli zažít lidé v SSSR nebo v Číně. V zemi byly zrušeny peníze, za necelé dva roky dokončena kolektivizace, třídní rozdíly smazány vyvražděním intelektuálů i obchodníků. V Demokratické Kampučii, jak Rudí Khmerové Kambodžu překřtili, nebyly střední školy, univerzity, knihy, sport či pošty. Každý Kambodžan měl den přesně naplánovaný: dvanáct hodin tělesné práce, dvě hodiny jídla, tři hodiny odpočinku a výuky, sedm hodin spánku. Všichni museli nosit černý oděv s dlouhým rukávem zapnutý až ke krku. Počátkem roku 1976 byly v zemi zavedeny kolektivní jídelny. Od té doby málokdo viděl pořádné jídlo, jedla se pouze rýžová polévka, přičemž obsah rýže v jedné porci činil zhruba čtyři kávové lžičky.
Během jediného dubnového týdne roku 1976 byla zničena kambodžská města a jejich obyvatelé vyhnáni na venkov, kde umírali hladem. Ani zde se nesměli držet na jediném místě, nýbrž byli deportováni zase jinam; jsou známy příklady tří až čtyř deportací tisíců rodin. Deportace do průmyslové oblasti (výroba juty) se kvůli nesplnitelným výrobním normám rovnala rozsudku smrti. Lepší šanci na přežití měli lidé v některém ze zemědělských regionů, kde byl relativní dostatek potravy.
Invaze Vietnamců do Kambodže z ledna 1979 byla obyvateli, kterým se podařilo přežít, vnímána jako osvobození. A dodnes ji tak nazývají.
