* Můžete ten incident popsat?
Policisté nám řekli, ať se rozejdeme a neděláme problémy. Řekla jsem jim, že problém hrozí od neonacistů, ne od nás. Jeden z nich do mě vrazil. Řekla jsem mu, že se mě nesmí dotýkat. To byl ten spouštěč. Narazil mě na dům, na zem, zkopal mě, dupal po mně a pak mi nandal pouta. Za ně mě vlekl dvacet metrů. Pak přijelo policejní auto a on mě do toho auta obuškem namlátil.
* Proč si vybral zrovna vás?
Nevím. Šla jsem na pokojnou demonstraci proti neonacismu. Když se neonacisté vydali na pochod, vydalo se nás asi deset za nimi s transparentem - Zelení proti neonacismu. Šly s námi i dvě moje malé děti. Těžkooděnci nám velmi slušně řekli, abychom přešli na druhý chodník. Přešli jsme. Tam je ale vystřídali normální policajti a jednoho z nich asi popadl amok. Kdyby padla jedna rána, chápu to. Trvalo to ale tak dlouho a nikdo z asi patnácti policistů se mě nezastal. Jen pořád křičeli rozejděte se.
* Jak se k vám chovali v autě a na služebně?
Do toho auta mě nacpali spolu s tím... bláznem. Chtěla jsem vystoupit, ale on mě držel. Dojeli jsme na služebnu, pak mě dovedl do místnosti, kde nejsou žádné kamery, a ostatní zavřeli dveře. Tam mě znovu zmlátil. Několikrát se mnou udeřil o zeď, fackoval mě a kopl mě do nohy. Připoutal mě a já pak dvacet minut visela za ruce na tyči.
* Jak to pokračovalo?
Přišla policajtka, která měla zjistit, jestli jsem ozbrojená. Vzala mě do vedlejší místnosti a sundala mi pouta. Načež vešel ten zabiják. Začala jsem křičet, ať už se ke mně nepřibližuje. V tu chvíli mě další policajt vzal a hodil mě na stůl. Ta policistka začala řvát: „Už jste ji dobili dost, přestaňte! Tohle bude průser.“ Ta je teď v hrozný situaci, protože je jediný svědek.
* Prý vás policisté ponižovali?
Celou dobu mě zesměšňovali poznámkami typu: „Á, slečinka dostala přes držku,“ nebo „chytrá jak rádio, asi spala v knihovně“. Brali mi také moji kabelku a ignorovali to, že na demonstraci se mnou šly děti. Bylo jim to jedno.
* Jak jste dopadla u lékaře?
Nechtěli mě tam vůbec pustit s tím, že jsem omezená na svobodě. Pak se mnou poslali policajta a ten mě hlídal i na rentgenu a celou dobu mě zesměšňoval. Doktor mi řekl, že mám smůlu a nemám nic zlomeného. Pak by to bylo právně daleko jednodušší. Mám ale četné pohmožděniny, naražená žebra, obě kolena, stydkou kost, hlavu a od pout pohmožděné ruce.
Policisté nám řekli, ať se rozejdeme a neděláme problémy. Řekla jsem jim, že problém hrozí od neonacistů, ne od nás. Jeden z nich do mě vrazil. Řekla jsem mu, že se mě nesmí dotýkat. To byl ten spouštěč. Narazil mě na dům, na zem, zkopal mě, dupal po mně a pak mi nandal pouta. Za ně mě vlekl dvacet metrů. Pak přijelo policejní auto a on mě do toho auta obuškem namlátil.
* Proč si vybral zrovna vás?
Nevím. Šla jsem na pokojnou demonstraci proti neonacismu. Když se neonacisté vydali na pochod, vydalo se nás asi deset za nimi s transparentem - Zelení proti neonacismu. Šly s námi i dvě moje malé děti. Těžkooděnci nám velmi slušně řekli, abychom přešli na druhý chodník. Přešli jsme. Tam je ale vystřídali normální policajti a jednoho z nich asi popadl amok. Kdyby padla jedna rána, chápu to. Trvalo to ale tak dlouho a nikdo z asi patnácti policistů se mě nezastal. Jen pořád křičeli rozejděte se.
* Jak se k vám chovali v autě a na služebně?
Do toho auta mě nacpali spolu s tím... bláznem. Chtěla jsem vystoupit, ale on mě držel. Dojeli jsme na služebnu, pak mě dovedl do místnosti, kde nejsou žádné kamery, a ostatní zavřeli dveře. Tam mě znovu zmlátil. Několikrát se mnou udeřil o zeď, fackoval mě a kopl mě do nohy. Připoutal mě a já pak dvacet minut visela za ruce na tyči.
* Jak to pokračovalo?
Přišla policajtka, která měla zjistit, jestli jsem ozbrojená. Vzala mě do vedlejší místnosti a sundala mi pouta. Načež vešel ten zabiják. Začala jsem křičet, ať už se ke mně nepřibližuje. V tu chvíli mě další policajt vzal a hodil mě na stůl. Ta policistka začala řvát: „Už jste ji dobili dost, přestaňte! Tohle bude průser.“ Ta je teď v hrozný situaci, protože je jediný svědek.
* Prý vás policisté ponižovali?
Celou dobu mě zesměšňovali poznámkami typu: „Á, slečinka dostala přes držku,“ nebo „chytrá jak rádio, asi spala v knihovně“. Brali mi také moji kabelku a ignorovali to, že na demonstraci se mnou šly děti. Bylo jim to jedno.
* Jak jste dopadla u lékaře?
Nechtěli mě tam vůbec pustit s tím, že jsem omezená na svobodě. Pak se mnou poslali policajta a ten mě hlídal i na rentgenu a celou dobu mě zesměšňoval. Doktor mi řekl, že mám smůlu a nemám nic zlomeného. Pak by to bylo právně daleko jednodušší. Mám ale četné pohmožděniny, naražená žebra, obě kolena, stydkou kost, hlavu a od pout pohmožděné ruce.
