Pokud si čeští policisté slibují, že nákupem rychlých zásahových vozů doženou více gangsterů a zastaví více nedisciplinovaných řidičů hned po činu, zvláště na dálnici, velmi se mýlí. Na přímý dotaz u rakouské, švýcarské a německé policie jsem dostal téměř identickou odpověď: „Naši policisté se po negativních zkušenostech řídí přísnými pravidly, kdy a jestli vyrazit za hledaným autem, protože bezhlavé pronásledování je podle našich zkušeností velmi rizikové. Příliš často byli následnými nehodami, způsobenými nadmíru ctižádostivými policisty, postiženi i nevinní účastníci provozu. Ukázalo se, že toto riziko je v nepoměru k výsledku.“
Tohle mi například řekl major Francke, mluvčí švýcarské kantonální policie. Policisté se spoléhají na daleko účinnější nástroje -rychlý, téměř okamžitý postih je zřejmě jediný prostředek, kterému chroničtí a nepolepšitelní pachatelé přestupků rozumějí.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
V Česku si policie riziko zbytečných nehod zatím moc nepřipouští, ale například zpráva z minulého týdne jen potvrzuje, že se nejedná o žádnou výjimku: v Brně se po pronásledování policií srazilo pět aut. Na konci divokého pronásledování provinilce byli dva těžce zranění. Provinilý řidič z místa nehody utekl, úspěšná byla až pěší policejní složka. Dotyčného rozhodně nedopadli ve stylu filmového hrdiny a automobilového závodníka Stevea McQueena a jeho honiček po San Francisku. Silná auta policie mají úplně jiný, totiž preventivní vliv na disciplínu účastníků automobilového provozu, a ten je - jak se ukázalo - daleko důležitější. V cizině vsadili s úspěchem na dohled nad provozem. Úplně stačí, že například v Anglii na kdysi obávané trase Londýn-Manchester každých 30 mil postavili šikmo ke směru jízdy z dálky viditelný bílý jaguár dálniční policie. Přesně na poloviční vzdálenosti jsou, rovněž viditelně označené, radarové kontroly. Tento výrazně preventivní prostředek je v Česku bůhví proč zatím neznámý.
Na podobném tahu, jako je česká D1, se ve Švýcarsku měří rychlost na pěti místech v každém směru pevnými a mobilními radary -na takové trase se pak nedá závodit a nelze provádět kaskadérské kousky tak četné u řidičů BMW, mercedesů, audi a dalších silných vozů na českých dálnicích.
Chytají je do sítě Policie také nedostatečně dohlíží na odstupy mezi jednotlivými auty. Agresivní vjíždění až „do kufru“, nervózní světelné signály a troubení jsou v mnoha zemích trestné, postih je okamžitý, protože na dálnicích jezdí policie v neoznačených civilních autech a řidiče jen natáčí na video. Provinilce pak zastavuje jiná hlídka, bez nebezpečného stíhání provinilce, o několik kilometrů dále. Tomuto systému se říká „síťový“. Právě na takový účinný systém už vsadili jinde. Videokamera, nahrávací zařízení a přehrávač instalované v jakémkoliv autě jsou daleko levnější než silná, prestižní a samozřejmě drahá auta.
V Rakousku zavedli na vybraných úsecích postih za zvýšenou průměrnou rychlost. Na několika kilometrech se měří rychlost zařízením, jako jsou u nás mýtné brány, a policie už jen vybírá. I česká policie ví, že se tyto brány dají použít jako radary - jen si z toho nic nedělá. Zatím.
Další častý nešvar českých silnic je předjíždění zprava. Takový „husarský“ kousek stojí na švýcarských a německých dálnicích řidičák, a to na místě. Pomocná policejní hlídka přivolá taxík a zařídí i odtah auta, pokud není k dispozici způsobilý spolucestující. Ani zaplacení pokuty už není v době elektronické platby žádný problém. Policejní auta jsou vybavena tak, že přijímají platební karty. Co se stane v takovém případě u nás?! Často se to dá dokonce uhádat. Zákonodárství a pravidla jsou zjevně a vědomě nastaveny tak, aby privilegovaná vrstva řidičů vyšla ze šlamastyky bez úhony. Pokud nezmizí možnost vykroutit se pod záminkou a ochranou „osoby blízké“, nepomůžou ani rychlá auta.
Řidičské schopnosti českých policistů ve škodovkách nezpochybňuji, ale bude to trvat několik let, než doženou co do rutiny všechny ty rádobyzávodníky a kaskadéry našich silnic, kteří silnými vozy již léta disponují. Proti pirátům silnic tedy nejsou zapotřebí rychlá auta na honičky, ale hustá síť dobře komunikujících policistů. Stačí postavit radary (mobilní, stabilní - fungující i prázdné!) každých 20 kilometrů a ke spoustě nehod nedojde. Pak už stačí zajistit citlivý a okamžitý finanční dopad, jaký je běžný mimo jiné ve Skandinávii. Tam se pokuty vypočítají podle příjmu nebo daněného majetku.
***
Zákonodárství a pravidla jsou zjevně a vědomě nastaveny tak, aby privilegovaná vrstva řidičů vyšla ze šlamastyky bez úhony
O autorovi| JIŘÍ W. POLLAK švýcarský lékař a publicista
