* LN Jak vznikl plán vydávat samizdatové Lidovky?
Všem bylo jasné, že je nejvyšší čas vydávat noviny. Do té doby měl samizdat podobu jednotlivých materiálů, které mezi námi kolovaly - nebo jsme psali do Tigridova Svědectví nebo do Pelikánových Listů. Žádné vlastní noviny jsme neměli.
* LN Vy jste si tedy dobrovolně vzal úkol psát sloupky o právu?
Abych řekl pravdu, přemluvili mě. Musel jsem si před každým číslem vymýšlet, o čem ten sloupek bude. Často jsem pak pouhý den před naší uzávěrkou honem psal ten „povinný“ sloupek. Někdy bylo o čem, jindy to byla klasická novinařina, musel jsem hledat námět. Ale vydržel jsem, od těch nultých čísel až do posledního pravidelně v každém čísle jeden sloupek.
* LN Svůj pseudonym Jurist jste vlastně odhalil až v posledním čísle samizdatových Lidovek. Bylo by těžší psát pod vlastním jménem?
Ještě jsem v té době měl přes velké tlaky Státní bezpečnosti svoji práci a byl jsem živitelem početné rodiny. Byla to jakási ochrana, i když jistě záhy zjistili, kdo se za podpisem Jurist skrývá.
* LN Kdy myslíte, že na to přišli?
Řekl bych, že tak po třech, nejpozději čtyřech číslech. Pravda ale je, že i když jsem byl obtěžován nejrůznějším způsobem, včetně výslechů na Státní bezpečnosti, nikdy nepadla otázka, zda jsem autorem těch článků. A já neměl potřebu jim to povídat. Jejich zájem o moji osobu byl především kvůli výraznější části mé činnosti, napojení na Chartu a disent než kvůli přispívání do Lidových novin.
* LN Bráno zpětně, v Lidovkách jste se ukazoval jako právní expert. Podílel jste se na nich i jinak?
Občas jsem dával i jiné, „neprávnické“ texty, vycházely pod jiným pseudonymem, už ani sám nevím jakým. Někde mám Lidovky schované, ale přiznávám, že jsem si žádný systematický archiv nevedl a dodneška nevedu.
* LN Žádný konkrétní text vám tedy neutkvěl v hlavě?
Pamatuji si jeden jediný - i když jen jeho základní myšlenku. Psal jsem ho, když podle tehdy platného trestního zákona uplynula dvacetiletá promlčecí lhůta pro trestný čin velezrady u těch, kteří se podíleli na pozvání a okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. To jsem netušil, že zhruba dva roky poté se stanu generálním prokurátorem a budu před problémem promlčecích lhůt stát znovu. Tentokrát však už ne z pohledu glosátora, ale z pozice člověka, který měl odpovědnost i za právní vypořádání se s minulostí. To je jediný můj text, který si ještě pamatuji.
* LN Celkem těch textů byly dvě desítky. Víte, které jméno jste skloňoval asi nejčastěji?
To už si vůbec nepamatuji.
* LN Milouše Jakeše. Lezl vám hodně na nervy?
Patrně. Lidé, kteří pamatují tu éru, vědí, že to byla éra jakešovská. A Jakeš byl skutečně prototypem stupidity celého režimu. Víc snad není třeba říkat.
* LN On samizdatová periodika bezesporu dostával, četl názory v nich. Měli jste příležitost si ty své pohledy na svět vyříkat z očí do očí?
Já jsem se s ním nikdy nesetkal. Ani předtím, ani potom.
* LN Měly by dnes podobné Lidovky mezi lidmi šanci uspět?
Poloha těch Lidovek, které jsme vydávali, by ve spektru současných tištěných médií byla někde uprostřed. Vezměme odborné stati, které bývaly pokud možno populárně napsané, aby je četl širší okruh čtenářů - ty by dneska jejich autoři psali spíše do odborných časopisů, ale v sofistikovanější podobě. Na druhé straně tam byly čistě politické komentáře, ale psané s určitou zdrženlivostí. Lidé chtěli, aby vyšlo další číslo, aby jejich bezprostřední přátelé nebyli vystaveni věznění a jiným problémům. Ty politické texty, stejně jako původní prohlášení Charty, byly ve srovnání s dnešním způsobem psaní mírně bezzubé. Bráno z tohoto pohledu, zařadit tehdejší Lidové noviny do dnešního spektra nelze.
* LN Mohou samizdatové Lidovky říci něco i dnešku? Nejsou jen dvacet let starou kronikou?
Pro Lidovky, jak jsme je vydávali, stejně jako pro Chartu 77 a lidi kolem ní byla největší hodnotou nebývalá míra vzájemné tolerance a úcty k odlišným názorům. Právě ta by měla mít trvalý charakter a může být jakousi formou odkazu. Jak v Chartě, tak na stránkách LN se sešli lidé, kteří měli v řadě případů jiné kořeny, představy a názory, ať už disent katolický či evangelický, disent napojený na Pelikána a Tigrida. To, co byl pro všechny hlavní a spojující znak, byla úcta a tolerance, naprostá forma snášenlivosti. To mimochodem po roce 1989 začalo odumírat, došlo ke klasickému politickému štěpení.
* LN Nesou tytéž hodnoty noviny a sdělovací prostředky dnes?
Upřímně řečeno, míra bulvarizace všech českých novin, a myslím i ty hlavní deníky, překročila veškeré mé obavy. Já jsem stále doufal, že LN budou spíše deníkem typu Le Monde či Guardian. Žádné takové noviny v České republice nemáme.
* LN Bylo by pro ně odbytiště?
Ano, je tu jazyková bariéra, Česká republika je malá pro takový okruh čtenářů. Pro deník je nepochybně velmi obtížné najít denně potřebný počet čtenářů. Já to vidím na časopisech - Literárních novinách či týdeníku A2, jak zápasí o čtenáře a o přežití. Jsem si vědom, že je to velice obtížné. Přesto si myslím, že nemusely hlavní deníky podlehnout bulvarizaci do té míry, jak podlehly.
* LN Nezměnily ale situaci i moderní prvky komunikace, jako je internet?
Internet pro mne není místo k zamyšlení, to je pro mne místo pro rychlou informaci, pro rychlé vyhledání informace. Pro zamyšlení má sloužit kulturní či politický deník či týdeník. Přesto když ráno dostanu na stůl prakticky všechny deníky a týdeníky, stačí mi pouhé přečtení titulků a jména autora - a v podstatě předem vím, co si přečtu. Ať je to na jedné straně Steigerwald a na druhé straně Mitrofanov. Já uznávám, že se asi v žurnalistické obci nepovažuje za seriózní přetiskovat zásadní materiály z různých novin, ale mně prostě chybí, že důležité statě renomovaných autorů z Le Monde, Guardianu, Economistu, Financial Times a dalších titulů není téměř nikdo u nás schopen přetisknout. My si je, jako v dobách disentu, musíme shánět sami.
***
Poloha těch Lidovek, které jsme vydávali, by ve spektru současných tištěných médií byla někde uprostřed
20 let obnovených LN Na samizdatové Lidovky v seriálu rozhovorů vzpomínají Pavel Rychetský, Jiří Dienstbier, Petr Pithart, Jiřina Šiklová, Milan Uhde a Rudolf Zeman
Netušil jsem, že zhruba dva roky poté se stanu generálním prokurátorem a budu před problémem promlčecích lhůt stát znovu
§ 91 VLASTIZRADA Československý občan, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti.
§ 91 ROZVRACENÍ REPUBLIKY (1) Kdo v úmyslu rozvracet socialistické společenské a státní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost... provádí jinou zvlášť nebezpečnou činnost proti základům republiky nebo jejím důležitým mezinárodním zájmům, bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let.
(2) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, - způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt, - způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Všechny články samizdatových LN čtěte na www.lidovky.cz/samizdat
O autorovi| Miloš Šenkýř, redaktor LN
