Informace o chystaných změnách ve vládě svědčí o tom, že přednost mají krátkodobé cíle
Načasování není špatné! Jestli chce Mirek Topolánek obměnit vládu, pak bude těžko hledat lepší příležitost. Kabinet se po schválení reforem zbavil nálepky „provizornosti“ a svým způsobem tudíž vkročil do nové etapy. Může tak učinit s novými lidmi. Otázka zní, co si od toho premiér slibuje.
Výměna dvou, tří nebo čtyř ministrů uprostřed volebního období není ničím neobvyklým. Je to jako „facelift“ modelu v automobilovém průmyslu. Motor a základní parametry zůstávají stejné, změny jsou pouze ve vzhledu. Ovšem zákazníci i voliči mají pocit, že se něco děje.
Pro premiéra je taková obměna možnost zbavit se špatně pracujících ministrů. Nedělá to pod tlakem opozice či médií, ale sám a z vlastního rozhodnutí. To je dobré. Zároveň je to příležitost umravnit své oponenty a posílit tak ve vládě svou pozici. Když udělá obojí najednou a chytře, projde mu to. Jak v parlamentu, tak ve vlastní straně. Přesně v tomto stylu „uklízel“ čas od času ve své vlastní vládě například Tony Blair.
Dobré důvody ke změnám
Jenže Mirek Topolánek šéfuje vládě koaliční, což je mnohem obtížnější. Premiér nemůže dělat jasné a srozumitelné tahy, ale spíš taktické, neprůhledné rošády. K jedné takové se teď zřejmě schyluje.
Ve vládě jsou nepochybně lidé, kteří nepracují dobře a nenaplnili původní očekávání: například ministryně Kuchtová a Parkanová či ministři Říman a Gandalovič. Na nich je aspoň zvenčí vidět, jak se ve svých funkcích trápí, své resorty manažersky nezvládají a jejich problémy je vlastně ani moc nebaví.
Ve vládě jsou i lidé, jejichž působení představuje problém politický.
Je to samozřejmě vicepremiér Čunek, který je stále tikající bombou, byť už ne bezprostředně hrozící výbuchem: to když se vhodně „vybranému“ státnímu zástupci podařilo přestřihnout ten správný drátek mezi roznětkou a výbušninou.
Dobré důvody k odstranění z vlády jsou také u ministrů spravedlnosti a vnitra. S nadsázkou řečeno jsou ty důvody tři a jmenují se Krejčíř, Pitr a Kožený. Tyhle tři monstrkauzy společně se stovkami dalších dokonale podkopaly důvěru lidí v policii i spravedlnost.
Vesměs jde o stav, který současná vláda nezavinila, ale zdědila. Pospíšil a Langer za kiksy kolem Krejčíře a Pitra osobně nemůžou, politicky za ně však nesou odpovědnost. Langer se svým divadýlkem jménem „dobrá zpráva pro slušné lidi a špatná zpráva pro gaunery“ navíc ještě zesměšnil.
Nárokovat si odstoupení ministra Pospíšila je smutné proto, že jde možná o nejpracovitějšího a zároveň nejschopnějšího ministra. Má jasný koncept a představu, jak ho naplnit. Dělá kroky, které jsou zajímavé (třeba nabídnutí novely trestního zákoníku k veřejné oponentuře) nebo i vizionářské (směřování k elektronizaci justice).
Topolánek není hloupý, takže to ví. Koneckonců projekt předpokládající větší využívání internetu v komunikaci se soudy prezentoval společně s Pospíšilem. Teď však slyšíme, že podle sněmovních kuloárů by měl být právě Pospíšil jedním z odvolaných ministrů. Jak to?
Mladý ministr má jednu vlastnost, která může být za určitých okolností výhodou a za jiných nevýhodou. Je málo politický. Nemá žádný výrazný fanklub ani ve své straně, ani mezi voliči. Činí ho to věrohodnějším (třeba když komentuje spory mezi státními zástupci ohledně Čunka), ale zároveň zranitelnějším. Proto je teď ministrem na odstřel.
Něco za něco
Topolánkova údajně chystaná rošáda spočívá ve „výměně“ resortů obrany a spravedlnosti, a to se stranou lidovou. Obojí má svou logiku, byť v jednom případě trochu zvrácenou, nebo aspoň komickou. Dává smysl, že ODS projevuje zájem o ministerstvo obrany. To má společně s ministerstvem zahraničí nejblíže k případné stavbě amerického radaru. Po rozpliznutí ekonomické reformy je jasné, že právě radar bude největším politickým tématem tohoto volebního období. I Paroubek v sobotu v rozhovoru pro Právo řekl, že „to bude jedna z věcí, které rozhodnou příští volby“. Je tedy dobře, že si to uvědomuje také ODS a že se nebojí převzít za tohle téma přímou odpovědnost. Navíc je nepochybné, že Parkanová ministerstvo řídí špatně, pokud ho tedy vůbec nějak řídí. Nevíme, jestli si Jan Vidím povede lépe, pro Topolánka má však jeho angažmá výhodu i v tom, že posílí Vidímův vliv ve středočeské ODS. Posílení Vidíma znamená oslabení Tlustého, a to Topolánek potřebuje.
Obranu však ODS musí s KDU-ČSL za něco vyměnit, a tady přichází řada na Pospíšila a jeho justici. Že jde o ministerstvo, kde měla ODS šanci odvést hmatatelnou a důležitou práci? To jde stranou. A je jen tragikomickým paradoxem, že po třičtvrtě roku trvající čunkiádě, zakončené „Salichovovým matem“, má resort spravedlnosti přejít pod Čunkovu stranu. Kam se hrabe přísloví o kozlovi zahradníkem.
Jsou-li informace o chystaných změnách pravdivé, pak jsou pro Topolánka a část ODS vymyšleny chytře. Na krátké trati, délkou nepřesahující toto volební období, jim budou užitečné. A na dlouhou trať? Na tu se politika v Česku už dávno neběhá.
***
Nevíme, jestli si Jan Vidím povede lépe, pro Topolánka má však jeho angažmá výhodu i v tom, že posílí Vidímův vliv ve středočeské ODS. Posílení Vidíma znamená oslabení Tlustého.
O autorovi| Miloš Čermák, e-mail: cermak@extra.cz novinář
