Volba to nebyla překvapivá. Od chvíle, kdy papežský nuncius začal pro Vatikán mapovat vhodné kandidáty na svatovojtěšský stolec, objevovalo se jeho jméno mezi favority. V Dukův prospěch hovořily zkušenosti s šéfováním diecéze, pověst intelektuála i diplomatický takt. Proti byly zase politické vazby na ODS a Václava Klause, za něhož dokonce lobboval v prezidentských volbách.
Právě pověst politika v sutaně, zdá se, nakonec rozhodla. Po předchůdci totiž Duka zdědil břemena v podobě medializovaného sporu o katedrálu, nevyřešeného církevního majetku či absence smlouvy s Vatikánem.
A skutečně. Jen měsíc a půl poté, co se ujal úřadu, vyřešil nový primas dvě desetiletí trvající tahanice o Svatovítský chrám. Přímo v katedrále podepsal s prezidentem Václavem Klausem dohodu, ve které si rozdělili práva ke katedrále na Pražském hradě „napůl“. „Kéž by byla dohoda příkladem pro řešení jiných závažných problémů, které bude nezbytné řešit v zájmu naší země,“ pochválil tehdy Klaus sebe i Duku.
Nereálným cílem by pro Duku nemusel být ani podpis smlouvy s Vatikánem, na které od dubna pracuje expertní skupina. I zde by mohly zafungovat dobré vztahy s Hradem. Právě Klaus totiž před sedmi lety úmluvu s Vatikánem zhatil. Opakování scénáře by nyní mohl Duka zabránit.
Diplomatické vlohy nového arcibiskupa tak prověří až vyjednávání o narovnání majetkových poměrů mezi církvemi a státem. Už nyní je jasné, že v této otázce bleskové řešení nepřijde. Rozhovory vyjednavačů ještě ani nezačaly.
