Co je pro děti lepší? Když se vzdělávají společně se stejně nadanými (třeba na víceletých gymnáziích), anebo když se ve škole naopak učí žít a spolupracovat s přirozenou, a tedy různorodou skupinou svých vrstevníků od nejlepších po handicapované? Tuhle otázku řeší už dlouhou dobu nejen rodiče, ale i odborníci na celém světě. A pořád se úplně neshodli. Také nedávné diskusní setkání Stálé konference asociací ve vzdělávání v Praze se touto otázkou zabývalo. S nerozhodným skóre. Zatímco například analytička a expertka na moderní vyučování Jana Straková zdůraznila, že společné vzdělávání je užitečné nejen pro žáky, ale pro celé komunity, psycholožka Eva Vondráková oponovala, že pokud jsou děti fyzicky spolu ve stejné třídě, ještě to neznamená, že mají stejné šance. Podle ní by se nadprůměrným měla věnovat speciální péče. Některé informace byly zajímavé. Třeba že Finsko, Švédsko a Španělsko se od výběrového vzdělávání vrátily ke vzdělávání společnému. Přitom přinejmenším finské vzdělávací výsledky patří k nejlepším na světě. Taky mne zaujala citace jakéhosi odborného pojednání, která říká, že v populaci připadá vynikající jedinec na každých deset lidí a alespoň polovina všech lidí je v nějakém ohledu nadprůměrná. Jen nevím, co všechno se do toho počítá.
Výsledek debaty by se dal shrnout do věty: „Nejdůležitější je nikdy nerezignovat a pracovat i s dítětem, které se jeví třeba i beznadějně.“ Moje zkušenost praví, že někdy je lepší na některé ambice spojené s dítětem rezignovat. Člověku se ohromně uleví. A dítěti, myslím, taky.
Český statistický úřad vydal Školní statistickou ročenku 2008. To je báječná věc, protože přibližuje dětem statistiku ve stravitelné formě. Mne třeba na první pohled upoutala tabulka, z níž vyplývá, že v roce 2006 se v Česku narodilo dvakrát tolik dvojčat než v roce 1993. Nebo že návštěvnost lesa se v ČR dlouhodobě pohybuje okolo 21 návštěv na obyvatele – a nejnižší byla v roce 2004, kdy jsme šli do lesa , považte, jen šestnáctkrát.
Vposlední době se hodně běduje, že se zřizovatelé zbavují škol v přírodě. Já bych tolik nelitovala. Moje zkušenost se školami v přírodě je taková, že je víc ocení rodiče než děti. Když tam kdysi poslali mne, celou dobu se mi bolestně stýskalo. Pokud vím, stýskalo se i mým dětem. Myslela jsem si, jestli nejsme trochu divná rodina a začala se vyptávat i jiných. Vyšlo mi, že předpubertálním dětem se stýská tím víc, čím hodnější mají maminku a vlídnější domov. Později pomine stýskání samo od sebe a plynule přejde ve vyhledávání výjezdů podle hesla: čím dál od rodiny, tím líp. Proč lámat přirozenost přes koleno a předpisovat ozdravné pobyty už od mateřských škol? Nehledě k tomu, že jsou drahé nejen pro zřizovatele, tedy ty, kteří je musí udržovat, ale i pro rodiče. Aspoň pro takové, již nevydělávají nadprůměrně.
Až budete platit zase vyšší účet za elektřinu, vězte, že pomáháte rozvoji vzdělanosti. Minulý týden nám došla zpráva, že ČEZ, který finančně podporuje založení základní školy a gymnázia Nový PORG, převedl na svou nadaci 68 000 akcií firmy, aby z jejích výnosů podporoval nejen tuto elitní soukromou školu, ale i její chudší studenty, jejichž rodiče nedosáhnou na vysoké školné. No není to hezké?
O autorovi| radka.kvackova@lidovky.cz
