Jen v jedné ulici se ale v těchto dnech nedá zaparkovat a směřují tam lidé ze Sopot, ale i sousedních měst Gdaňsk a Gdyně. Ulice Armii Krakowej, uprostřed vilové čtvrti v mírném svahu nad Sopoty, kde, jak říká taxikář, „vždy bydleli ti lepší lidé“. Okrový rohový vysoký čtyřpatrový dům s číslem padesát pět se stal od soboty poutním místem zdejších obyvatel, druhým po prezidentském paláci ve Varšavě. Dům, kterému tady v Sopotech nikdo neřekne jinak než dům Kaczynských.
Je to téměř stejný obrázek jako v okolí prezidentského paláce, kam se v těchto dnech přicházejí poklonit manželům Kaczynským tisíce Poláků. Stejný obrázek, jen v „lidštějších“ rozměrech. Svící a květin nejsou desetitisíce, ale „jen“ tisíce. Lidí nejsou davy, ale ulicí, která byla uzavřena pro dopravu, přichází lidé po malých skupinkách i nyní, pět dní po katastrofě.
Nenajdete tu dodávky prodejců plné kahanů a svíček ani narychlo postavené stánky květinářů. Každý si je koupil sám už před cestou k domu Kaczynských. Zatímco ve Varšavě na vás udělá dojem moře svící a květů, tady máte čas na detaily. Na to, přečíst si dětskou rukou na čtvrtce napsáno „Je nám po vás smutno, pane prezidente“ či si prohlédnout obrázek s andělíčkem a srdcem.
Pokračování na straně 7
Dokončení ze strany 1
Přestože je pět dní od tragédie, Polákům se stále mluví velice těžce. „Byli to dobří lidé, taková ztráta, je to hrozné,“ říká blonďatá padesátnice, která přijela až z Gdaňsku. „Znali jsme se, i když se pak přestěhovali do Varšavy, každou chvíli tady byli na návštěvě. Vůbec to nedokážu pochopit,“ říká babička, která přijela k domu s vnukem v kočárku. „Jezdím sem každý den a každý den pláču,“ dodává.
Lidé ze Sopot pokládají Lecha Kaczynského téměř za rodáka, rodina tady prožila několik desítek let. V bytě rodiny Kaczynských poté, co se prezidentský pár odstěhoval do Varšavy, zůstala bydlet dcera Marta s manželem a dcerou. Právě třicetiletou prezidentovu dceru „sousedé“ ze Sopot litují nejvíce.
„Během chvíle je najednou sirotkem. Takové neštěstí si člověk ani nedokáže představit,“ říká paní, která vchází do domu o pár bloků dál. Pro zdejší je tragédie rodiny Kaczynských nikoli smrtí prezidenta a první dámy, ale „člověka z vedlejší ulice“. „Byl náš, náš ze Sopot, o tom tady nikdo nepochybuje,“ říká čtyřicátník, který si přišel svíčky před Kaczynského domem vyfotografovat. Podobně jako Sopoty prožívá smutek každé větší polské město, protože téměř každé mělo mezi oběťmi svého „rodáka nebo rodačku“. Je tomu tak i v Gdaňsku, kde největší množství svíček není před radnicí, ale o několik ulic dál. U poslanecké kanceláře bývalého maršálka Sejmu, jednoho ze zakladatelů Občanské platformy Macieje Plazynského. „Báječný člověk,“ říká prodavač suvenýrů u přístaviště lodí. „Báječný jako mnoho jiných, kteří tam zahynuli.“
***
„Rodný“ dům
Lidé ze Sopot pokládají Lecha Kaczynského téměř za rodáka. V bytě v ulici Armii Krakowej rodina prožila několik desítek let.
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Polsku
