Byl začátek června a Praha, jako již šestnáct let, patřila pionýrům. Pionýři ze všech deseti krajů Československé socialistické republiky se pomalu loučili s rodinami, které je v rámci republikové družby u sebe ubytovaly. „Moc se nám tu líbilo, hlavně Pražský hrad, Staroměstské náměstí a orloj. Rády jsme se projížděly metrem, také jsme soutěžily v atletice a zúčastnily se včerejšího programu v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka i večerního koncertu,“ svěřily se reportérovi ČTK dvě školačky Andrea Čičáková a Veronika Fialová ze Záhořic u Uherského Hradiště. Prezident ČSSR Gustáv Husák zaslal blahopřejný telegram prezidentovi Seychelské republiky Francemu Albertovi Renému při příležitosti státního svátku země. A veksláci u Václaváku měli žně, protože komunistický režim dovolil poprvé po dvaceti letech vycestovat každému, kdo měl cestovní pas a složil na devizový účet dostatečné množství valut na cestu na Západ.
To, že v Polsku si Solidarita při jednání u Kulatého stolu vynutila na komunistech první svobodné volby (komunisté si ale rezervovali dvě třetiny míst v dolní sněmovně, v senátu však nikoli), zajímalo jen poměrně málo lidí. Polsko mělo v tehdejším Československu pověst státu, kde je sice možná více svobody, ale není tam téměř co jíst. To až do listopadu 1989 většině Čechů jako zdůvodnění pro další trpění komunistického režimu vcelku stačilo.
Hospodářská situace Československa totiž od počátku osmdesátých let sice nebyla nijak skvělá, ale zadlužení země bylo oproti Polsku či Maďarsku minimální, zásobování pomeranči a banány jednou za rok fungovalo. A na auto se v Česku čekalo měsíce, zatímco v Německé demokratické republice dlouhé roky, notabene na škodovku, a ne na trabanta.
Polský režim generála Wojciecha Jaruzelského, strůjce vojenského puče z roku 1981, vedl s antikomunistickou Solidaritou ústupový politický boj také proto, že Polsko se hospodářsky zhroutilo. Ale ani polosvobodné volby 4. června 1989 neměly být koncem, jen přechodným manévrem. Poláci však odpověděli jednoznačně a komunisté utrpěli naprosto drtivou porážku - nezískali žádné ze svobodně volených křesel. „Rozsah vítězství byl překvapením pro nás i pro Solidaritu,“ přiznal po letech Jaruzelski a dodává, že bylo možné udělat krok zpátky. „Po červnu 1989 byla jistě šance zvrátit zahájený proces.“ Jenže jeden vojenský puč už Jaruzelski udělal a do dalšího se mu nechtělo. Také Gorbačovův Sovětský svaz zůstal v klidu a nevyvíjel žádný tlak.
Něco se pohnulo i u nás V srpnu se proto stal Tadeusz Mazowiecki, katolík a poradce šéfa Solidarity Lecha Walesy, předsedou vlády, byť komunisté si ještě podrželi ministerstva vnitra a obrany a Jaruzelski zůstal prezidentem do konce roku 1990.
Desítky tisíc Čechů, kteří už vyvekslovali marky, stály fronty na víza do západních zemí. Ale 40 tisíc Čechů podepsalo krotkou petici Několik vět. Něco se pohnulo. I u nás.
O autorovi| Luboš Palata, redaktor LN
