Už nevím, kdo to řekl, ale moc se mi to líbí: „Minulost si idealizujeme, přítomnost můžeme opít a budoucnost vidíme v růžových barvách.“ Skrze toto rčení bych se podíval na ohrožený pojem, jakým je advent.
Minulost: v pět ráno na mši
Vzpomínám na svoje krásné dětství, jak jsem každý všední den brzo ráno ještě za tmy spěchal na roráty. Do kostela jsem to měl asi tak tři kilometry. (Stydím se, když pomyslím, že dnes jezdím autem do obchodu vzdáleného 300 metrů!) Na cestu mi svítila barevná lucernička. Připomínala čtyřhranný domeček s okénky podlepenými barevným průsvitným papírem. Uvnitř byla žárovka a baterka. Dodnes cítím to šimrání proudu na jazyku, když jsem zkoušel, jestli má dost šťávy. Jak jsem se přibližoval ke kostelu, postupně jsme se scházeli do čím dál větších partiček. I přes brzkou ranní hodinu byl kostel vždycky plný. Jediným zdrojem světla v úvodu mše byly naše lucerničky. Světlo v kostele se rozsvěcelo, až když jsme začali zpívat Sláva na výsostech Bohu. Centrálním místem v kostele byly schůdky speciálně vytvořené pro advent.
Nebyly to jen tak nějaké schůdky. Stupňů měly přesně tolik, kolik bylo adventních dnů, a byly pro Ježíška, který po nich postupně sestupoval až do jesliček umístěných pod posledním schůdkem. Posunout Ježíška o schůdek níž bylo velkým vyznamenáním. Nárok měl ten, jenž správně odpověděl na soutěžní otázku, kterou jsme dostávali předchozího dne, a jeho lísteček byl vylosován.
Byli jsme hrozně nedočkaví a přáli si, aby Ježíšek byl co nejdříve v jesličkách. Někteří netrpěliví vtipálci ve chvíli, kdy byla v kostele ještě tma, Ježíška rovnou uložili do jesliček. Pamatuji si, že se pan farář rozzlobil a přišli jsme o sladkosti, které rozdával při kázání za správné odpovědi. Byly to skutečně mimořádně dobré bonbony! To je advent mého dětství.
Přítomnost: advent v listopadu
O něco jsem od té doby povyrostl. Žiju v úplně jiném prostředí a ten současný advent má s adventem mých dětských let hrozně málo společného. Připadám si, jako bych si dal pořádného panáka, skutečně nevím, která bije!
Máme přece prvního prosince, teprve zítra začíná advent, a když kouknu kolem sebe, mám pocit, že vrcholí doba vánoční. Všude zní koledy, slavnostně nasvícené stromečky.
Jsem naštěstí natolik imunní, že tato atmosféra ve mně nepotlačí vědomí, že doba je jiná.
O tom, jaký guláš mají někteří lidé ve vnímání církevního roku, svědčí nejlépe situace z loňska, kdy se mne jedna paní přišla zeptat, jak to je s tou Popeleční středou, protože neví, kdy začíná advent. Možná, že ta paní byla vedena intuicí a za nějakou dobu budou Vánoce v obchodech začínat Popeleční středou.
Vánoční svátky se bohužel zkomercializovaly, a tak se advent stal hektickou dobou shánění dárků. Nechci to nikomu vyčítat. Sám kupuji dárky. Důležité je, abychom nezapomněli na podstatu daru.
Slýchám reklamy v médiích: splňme přání dětí v dětských domovech! Váš dar přispěje na hračky nebo počítač. Působí to na mne jako červený hadr na býka. Ti, kteří tvoří takové reklamy, nemají ani tušení, co děti v dětských domovech potřebují. Potřebují být milovány! Svým darem nepomáháme dětem, pomáháme sobě. Máme pocit, že jsme udělali něco dobrého pro potřebné. Nejen děti v dětských domovech trpí deficitem lásky a nedomazlením, ale možná tímto deficitem trpí i moje rodina.
Abychom mohli dát najevo svoji lásku, k tomu žádné dárky nepotřebujeme. Dar jen doplňuje to, co v hloubi srdce cítím. Žádný, ani ten nejdražší dárek lásku nedokáže sám o sobě vyjádřit a ani si ji žádným darem nekoupíme.
Budoucnost: růžová
Tu vidím skutečně růžově. Vyplývá to možná z toho, že jsem tak od narození stavěný. I když jsem před chvílí byl kritický ke komerčnímu charakteru adventu a Vánoc, na druhou stranu si říkám, že alespoň tak vyjadřujeme vzájemný vztah.
I přes kritiku některých forem charity si myslím, že skutečně dobrého se dělá čím dál více. Adventní koncerty, které se konají ve velkém počtu, přispívají k tomu, že se aspoň na chvíli zastavíme a občerstvíme ducha něčím krásným a zároveň pomůžeme nějakému skutečně smysluplnému projektu.
Registruji, že i média se polepšila. Slovo advent se tam čím dál častěji objevuje včetně adventních symbolů. Díky angažovanosti kulturních institucí se obnovují různé lidové zvyky, které se těší poměrně velkému zájmu. Na naše poměry kýčovitý Děda Mráz ustoupil českému Ježíškovi a domácnosti zdobí nejen stromeček, ale někdy i hodnotný betlém.
Klidný, romantický advent a české ježíškové Vánoce plné lásky vám přeje „opilej idealista v růžových brýlích“ Zbigniew Czendlik.
***
Někteří netrpěliví vtipálci Ježíška rovnou uložili do jesliček. Pamatuji si, že se pan farář rozzlobil a přišli jsme o sladkosti, které rozdával při kázání za správné odpovědi. A to byly mimořádně dobré bonbony!
Děti v dětských domovech nepotřebují velké dary. Svým darem nepomáháme jim, pomáháme sobě. Ony trpí deficitem lásky a nedomazlením. A možná tím trpí i naše rodina.
