Vařila se ve mně krev, když jsem zjistil, jak naše vláda moc dobře věděla, že Port-au-Prince leží ve vysoce seizmické oblasti a zemětřesení je jen otázkou času. Měli lidi informovat o tom, co to je, jak to vypadá a jak se zachovat, pokud se tak stane,“ říká Ricardo, který jako člen haitského olympijského výboru má přístup k mnoha vládním dokumentům a informacím. Ricardo je přesvědčen, že kdyby lidé byli informováni, mohl být počet lidských obětí zemětřesení daleko menší. „Lidé byli úplně zmatení, vůbec nevěděli, co se děje, a zmatkovali.“ Jeho výklad událostí dokládá příběh pětadvacetiletého Evanse. „Moje přítelkyně byla venku před školou, seděla na lavičce s kamarádkou. Nevěděla, co se děje, a běžela se schovat dovnitř. Doběhla si akorát pro smrt. Na lavičce zůstala jen její kabelka,“ potvrzuje mladík. Možná, že kdyby jeho přítelkyně věděla, jak vypadá zemětřesení a jak se v takové krizové situaci chovat, mohli teď na lavičce sedět spolu.
Kdo nekrade, okrádá rodinu Vláda na Haiti však selhala nejen před ničivým zemětřesením, při němž v lednu 2010 zahynulo víc než dvě stě tisíc lidí, ale selhala i po něm. Kontrolu nad zničenými oblastmi, záchrannými pracemi ale i nad humanitární pomocí proto musela převzít americká armáda. Především díky tomu se humanitárním organizacím dařilo postupem času doručovat základní pomoc potřebným. Úsilí pracovníků Červeného kříže dokumentuje film Haiti - zemětřesení zblízka. Tato katastrofa totiž byla velmi obtížnou i pro zkušené a otrlé profesionály.
Kvůli neschopnosti haitské vlády se však v současné době komplikuje i proces obnovy. „Například rekonstrukce škol je kvůli vládě velmi zpomalena, trvalo jim více než rok, než byli schopni vydat normy na stavby. Bez norem zase žádnou stavbu nepovolili,“ popisuje bludný kruh Marie Skálová, vedoucí mise společnosti Člověk v tísni na Haiti. Základní problém haitské vlády se dá popsat stejně jako u většiny ostatních vlád v rozvojových zemích - korupce a manipulace. Většina vládních úředníků myslí v první řadě na sebe a na zabezpečení svých rodin a až na posledním místě je stát a občané jejich země. „Všichni jsou zkorumpovaní ve všech směrech a nedávné volby to jen potvrdily,“ dodává Skálová.
I přesto, že Haiti získalo nezávislost na svých francouzských kolonizátorech už před dvěma sty lety, a stalo se tak první kolonií na světě, která získala nezávislost, nedokázalo se nikdy propracovat ke stabilitě a prosperitě. Haiti sdílí stejný ostrov s Dominikánskou republikou, obě země tak mají podobné výchozí podmínky, rozdíl mezi nimi je však propastný.
„Naše vláda nikdy pořádně nefungovala. Je totálně zkorumpovaná a pokud nejsme schopni si nastolit pořádek sami, ať to udělá někdo jiný. A je mi jedno kdo, já se prostě chci mít dobře. Chci doma koukat na televizi, chci jezdit autem, chci, aby moje děti chodily do kvalitní školy a abych se nemusel bát o bezpečnost svojí rodiny,“ stěžuje si Michael z nejpostiženější oblasti Leogane.
Korupce vládních úředníků nebo jejich strach o ztrátu moci, a tedy i přístupu ke státním zdrojům, komplikuje často nejen pomoc humanitárních organizací po různých katastrofách, ale obecně i rozvoj v zemích třetího světa. Příkladem může být Nigérie, země bohatá na ropu. V roce 2008 bylo ve vládním fondu uloženo 30 miliard dolarů získaných z těžby ropy. Peníze byly určeny na rozvoj země. Do dnešního dne už zmizelo 20 miliard dolarů, vše v kapsách vládních úředníků. Za zbytek se postavily luxusní hotely.
Nechtějí pomáhat, chtějí nás svrhnout!
Pomoc trpícím a potřebným však některé vlády záměrně sabotují i ze strachu o vlastní moc. Přesně to se stalo po ničivém cyklonu Nargis v Barmě, kterou desítky let ovládá vojenská diktatura. Při cyklonu, který smetl pobřeží na jihu země, a následných záplavách zahynulo 140 000 lidí a přes půl milionu jich zůstalo bez střechy nad hlavou.
Realitu, se kterou se po katastrofě museli potýkat jak postižení, tak humanitární organizace, ukazuje film Nargis - když se čas zastavil. Tento upřímný a lidský dokument natočili mladí filmaři přímo z Barmy. Film je svědectvím nejen o zlu tamního režimu, ale také o lidské síle a solidaritě.
„Vláda poskytla jen zanedbatelnou pomoc v nejvíce zasažených oblastech delty řeky Iravádí. Situaci postižených především schválně a velmi výrazně zkomplikovala. Vláda se snažila, a celkem úspěšně, udělat maximum pro to, aby se k lidem nedostala žádná humanitární pomoc, která do postižených oblastí proudila ze zahraničí i z ostatních oblastí Barmy,“ dává nahlédnout do situace po cyklonu Ondřej Zapletal, pracovník společnosti Člověk v tísni.
Primárním cílem činnosti represivního vojenského režimu tedy nebyla podpora obyvatelstva v krizové situaci. „Hlavním problémem není neschopnost vlády, ale její paranoia a obava o oslabení mocenského postavení,“ potvrzuje Ondřej Zapletal. Ondřej se bezprostředně po katastrofě podílel na rozdělování pomoci přímo na místě. Podobně jako většina ostatních cizinců musel pomoc doručovat v utajení. I proto se pro tyto humanitární pracovníky uchytilo označení „záchranář 007“.
„Zejména s ohledem na bezpečnost spolupracujících Barmánců jsme byli nuceni naše humanitární působení v oblastech postižených cyklonem Nargis ukončit po dvou letech,“ uzavírá Zapletal. Místní ale - navzdory své nechtěné vládě -apatii nepropadli. Dál si vzájemně pomáhají, snaží se vybudovat nové domovy a v rámci možností také pokračovat v normálním životě.
Trochu příznivěji pro obyvatelstvo se vyvíjela situace po zemětřesení v íránském městě Bam v roce 2003, při němž zahynulo přes 30 000 lidí. Uzavřený íránský režim povolil ze začátku zahraničním nevládním organizacím vstup do země. Nicméně pak začali mít íránští vládní úředníci strach, že by se mezi humanitárními pracovníky mohli do země vloudit i špioni, a tak se rozhodli nevládní organizace ze země vyhánět. „Jednoduše nám neprodloužili víza. Každý týden ze země vyhostili jednu mezinárodní humanitární organizaci. Z původní stovky tak do roka zbyly dvě,“ říká bývalá česká humanitární pracovnice, která působila na misi v Íránu. Své jméno si nepřeje zveřejnit, protože by, jak sama říká, ještě někdy ráda získala íránská víza.
***
Související filmy
Haiti - zemětřesení zblízka Dokument zachycuje s mrazivou autenticitou rozsah katastrofy, která v lednu 2010 zpustošila Haiti. Zaznamenává příběhy obětí i těch, kteří se jim snažili pomoci. Nargis - když se čas zastavil Týden po katastrofě se do postižených oblastí vypravila skupina mladých barmských filmařů. Uprostřed zbořených vesnic a spadaných stromů potkávají ty, kteří měli štěstí a přežili.
O autorovi| MARKÉTA KUTILOVÁ, Autorka je nezávislá novinářka
