Fotbal v Argentině ovlivňují emoce možná víc, než by bylo zdrávo. Když v těchto dnech vyšlo najevo, že se její reprezentace ujme Diego Maradona, propuklo v jihoamerické zemi nefalšované nadšení. Kritické hlasy jsou ve výrazné menšině.
Fotbalový génius a lidový hrdina v roli trenéra modrobílé velmoci? To přece nemůže dopadnout špatně. Nezáleží na tom, že jako kouč nikdy pořádně nepracoval, a pokud ano, byl to propadák.
Zůstává otázkou, jak se božský Diego vyrovná se situací, až se očekávaná cesta na fotbalový Olymp zadrhne. Na benevolenci fotbalových mas mohl spoléhat dřív, když se neúspěšně vyrovnával se závislostí na drogách nebo neplatil výživné na nemanželského syna. Při špatných výsledcích se ale jeho aureola rozplyne jako kostka cukru. Na zásah „boží ruky“ už také spoléhat nemůže. Ta mu výrazně pomohla už jednou na MS 1986 v Mexiku.
Čtěte „Bude pro...“ na str. 21
