Před 495 lety první Evropan Vasco de Balboa spatřil Tichý oceán
Vasco Núňez de Balboa přišel do Ameriky jako prostý voják roku 1500, tehdy byl šestadvacetiletý. Když se mu nedařilo plnit, co si předsevzal (nahrabat si); zmocnil se o deset let později velení jedné z osad. Přesunul ji na lepší místo a nazval ji Darien (existuje v Panamě dodnes).
Při jedné z hádek o rozdělení zlaté kořisti místní indián vyprávěl o pokladech, které si prý ani nedovedou představit... Najdou je prý na jihu, u „modřejšího“ moře.
Tedy žádná touha objevovat cizí kraje, nýbrž krystalická hamižnost vyhnala Balbou na cestu. Ačkoliv z důvěrných, leč dozajista zaručených zpráv se dozvěděl, že za ním míří rozkaz, aby se neprodleně vrátil domů a zpovídal se ze svých kázeňských provinění.
Vybral si tedy 190 nejodvážnějších dobrovolníků (kdo by nechtěl zbohatnout) vyzbrojených meči, kopími, luky, hákovnicemi. Důležitou složku jeho oddílu tvořili vycvičení bojoví psi.
Počátkem září 1513 Balboa s jednou brigantinou a devíti velkými kánoemi (ty vezly stovky domorodých nosičů a průvodců) vyplouvá na západ. Po nějakých 150 kilometrech vystupuje na břeh. Polovinu mužstva nechává hlídat lodi, se zbytkem 6. září vyráží na jih.
Šli džunglí hustou tak, že několik dní neviděli kousek nebe, při překonávání četných bažin se museli svléknout a nést věci nad hlavou. A přitom bojovat s těmi z domorodců, které si nezískali po dobrém (podle některých pramenů Balboovi k respektu mezi domorodci napomáhal i jeho nezřízený sexuální apetit. Pokud to šlo, oženil se vždycky s dcerou místního náčelníka).
Nejobtížnější úsek, řeku hluboko vrytou do skal, museli překonat na vorech, přitom se bránit útokům indiánů. Padlo jich 600.
Dne 25. září 1513 z jednoho vrcholku konečně spatřují moře. Poté, co se na kolenou pomodlí díkůvzdání, přivolá Balboa ostatní krajany. „Zachovejte, přátelé, ve své vzpomínce tento vznešený okamžik, po němž jsme tak vřele toužili! Děkujme Bohu za to, že nám poskytl tuto velikou čest a slávu. Prosme ho, aby nás vedl a pomáhal nám dobýt moře i země, které jsme objevili a do nichž dosud nevstoupili křesťané. Zůstaňte, jak jste byli, zbožní a mně oddaní, a s Kristovou pomocí se stanete nejbohatšími Španěly, kteří kdy přišli do Indie.“
Pak nechal porazit strom a vyrobit z něho kříž, který vztyčil na místě, odkud poprvé spatřil oceán. Opodál ještě vztyčil kamennou mohylu a na okolní stromy nechal vyrýt jména vládců Kastilie. Všech 67 přítomných bělochů pak podepsalo listinu o záboru území pro Kastilii.
Dne 29. září, po téměř 120 kilometrech pochodu, dorazil na břeh oceánu. Nazval je Mar del Sur (Jižní moře), neboť ho spatřil na jihu, taky kvůli odlišení od Atlantiku, tomu se tehdy říkalo Severní moře.
Po návratu 19. ledna 1514 poslal do Madridu zprávu o svém objevu spolu s částí kořisti. Dosáhl tak shovívavosti ke svému nakládání s dřívějšími královskými úředníky, které naštěstí nepozabíjel, ale posadil na loď a poslal domů.
O tři roky později Balboa staví na břehu Jižního moře čtyři lodě. Materiál na plavidla nechal přenést z osady Darien přes Panamskou šíji. Zahynula při tom stovka nosičů. Lodě vyzkoušel jen při pobřeží a pak začal stavět větší pro delší plavbu. Před jejich dokončením ho nechal nový místodržící zatknout pro údajnou vzpouru (jedním ze zatýkajících byl i Francisco Pizarro).
Počátkem roku 1519 byl na náměstí „svého“ Darienu spolu se čtyřmi nejvěrnějšími veřejně popraven a jeho tělo předhozeno supům.
