To, že rakouský Steyr nedodal obrněná vozidla Pandur včas, a vláda vypověděla smlouvu, se hodí. Potrestání Steyru je v pořádku a může vést k ušetření, respektive efektivnějšímu vydání peněz. Ale stejně tak nemusí vést z hlediska armády k ničemu lepšímu.
Vypovězení smlouvy neznamená, že pandury nebudou. Stát se nakrásně může se Steyrem dohodnout, že odebere menší množství pandurů, a zbytek peněz se použije na něco jiného. Pak je tu možnost, že by někdo přišel s nápadem koupit obrněné transportéry Piranha, jejichž švýcarského výrobce vlastní americký General Dynamics, stejně jako Steyr. Bylo by sice zapotřebí vypsat tendr, ale vždy se dají pro nákup použít osvědčené „strategické důvody“. Ostatně to platí i pro finskou Patriu, která v původním tendru neuspěla.
Armáda transportéry potřebuje, ale není jasné, jestli jich musí být tolik. Pokud nikoli, dají se ušetřené peníze vynaložit na věci, které chybějí především v misích - třeba lehce obrněná vozidla, přístroje pro noční vidění, neprůstřelné vesty a tak dále. Vypovězení smlouvy se Steyrem je šancí zachovat se rozumně. Ale zkušenosti s nekoncepčním rozhodováním politiků o armádě a jejich láskou k porcování medvědů na optimismu nepřidávají.
Čtěte „Krach obchodu...“ na str. 4
