* LN Pornohvězdy měly docela složitou cestu na svět, neměli jste je nejdřív dělat v Ta Fantastice?
Měli. Oslovila nás Marie Reslová, abychom pro ně připravili Wedekindovo Procitnutí jara jako muzikál. Jenže byla drahá autorská práva, tak jsme se nedohodli, teď to dělá Moša v Brně. Dostali jsme další nabídku, jestli nechceme vytvořit něco vlastního. Přiznám se, že muzikál jsem nikdy nedělal a není to můj šálek čaje. Napadlo nás, že bychom jej tedy poslali tam, kde se ještě nikdy neodehrával, do prostředí natáčení pornofilmů. Zdálo se nám, že jde o příbuzné světy. Pak přišel Honza Muchov a Roman Holý, kteří měli složit hudbu. A už to bylo celé na spadnutí, jenže pak začaly probíhat všechny ty rychteriády, divadlo přestalo mít zájem a projekt padl.
* LN Jak jste hru oprášili?
Žádali jsme o granty a dostali je. Bylo to sice málo peněz, ale rozhodli jsme se, že to přece jenom uděláme. Sehnali jsme nového skladatele Petra Waisara a domluvili se a on hudbu přes léto složil.
* LN Nebude to přece jenom podbízivé nebo i zavádějící spojení?
Myslíte v tom smyslu, že muzikál a porno představují markentingovou hodnotu? Je to možný, ale hra taková není. O porno v ní až tak nejde, funguje tady jako metafora práce, která nás táhne od rodiny, toho, co nás ničí. Život se skládá z pilířů - rodina, profese a duchovní nadstavba. Pokud má někdo jen profesi, je nakonec sám. Lidé pracují dvanáct hodin denně a uzavírají se světu, a když pak mají s někým být, třeba o Vánocích, jsou prázdní a nemají co nabídnout. A to je to porno.
* LN Dobře, ale natáčení pornofilmů není zrovna pro jemné květinky. Jaký slovník jste zvolili?
Zakázali jsme si jakékoliv vulgarismy, v textu není jediné vulgární slovo. Hra má tři části, první líčí, jak se hrdinové k pornu dostali. Jeden je misogyn, druhý zneuznaný oblastní režisér, producent je farář, kterému shořel kostel. A když viděl, že nebe je prázdné, rozhodl se přejít na druhou stranu. K tomu paralelně vidíme, jak zkoušejí, pak se natáčí a třetí část jsou Vánoce.
* LN Držíte se muzikálové formy?
Přesně v okamžiku, kdy to vypadá, že se muzikálové konvence začnou dodržovat, se všechno zruší. Na začátku jsou činoherní scény, pak přijde píseň, která posouvá děj. Pak tenhle princip zmizí a dalších dvacet minut je zpívaná pasáž a po ní se hraje úplně jinak. A finále je úplně proti žánru.
* LN Takže jak byste to charakterizoval?
Jako muzikál střižený operou.
* LN S Petrem Kolečkem už jste napsali tři hry. Proč píšete spolu?
Baví nás to a našli jsme technologii, která nám vyhovuje. Píšeme spolu i seriály, teď například sitcom pro Novu.
* LN Psaní her je zvláštní záliba, kdy to popadlo vás?
Ještě před školou. Byl jsem umělecký šéf Divadla Nítě v Chebu a napsal jsem text, který se jmenoval Rozhlasová hra. Odehrával se v krabici, a když se zvedlo víko, byly tam malinké postavičky a svět uvnitř rádia. Byla to pohádka, princezna se jmenovala Harmonika, pak tam vystupoval děd Vševěd, to byly Hovory z Lán s Václavem Havlem, kterého navštěvovali, pak tam byla Chytrá a Blbá voda a podobně. Hrála se dlouho a dostala se i na festival Divadlo jednoho herce. Pak jsem napsal Srnky, které byly oceněné v radokovské soutěži a natočil je rozhlas. Teď jsme se našli s Petrem Kolečkem, on to píše fyzicky a já mu do toho kecám.
* LN Vás většinou baví bizarní náměty a zápletky. Máte jako dramatik nějakou touhu?
Mám. Chtěl bych napsat hru o bratrech Pospíšilových, kteří byli asi třicetkrát mistři světa v kolové. A chtěl bych pomocí jejich příběhu ukázat přerod totality v současnou společnost. Prostě vzít tyhle dva pupkáče z Brna a pohrát si s nima.
* LNV Praze jste začínal v týmu Rokoka, který musel předčasně vyklidit pole novému řediteli Městských divadel. Už vás to nemrzí?
Je to pro nás uzavřená kapitola, zůstali jsme přáteli, ale už jsme se nesešli. Městská divadla pražská -těm říkám oblastní divadlo v centru Prahy. Tehdy to byla nepříjemná atmosféra, ale je to pryč. Azase se vracím do stálého angažmá, od 1. ledna jsem uměleckým šéfem na Kladně.
* LN Jste z Plzně, působil jste v Chebu a absolvoval JAMU v Brně. Jak to přišlo?
Ve dvaceti jsem měl generační problém s rodiči. Pak jsem se dostal na divadelní vědu do Prahy i do Brna a nakonec jsem šel do Brna, abych byl od našich co nejdál. Občas jsem něco zrežíroval v Chebu a studoval. A pak jednu moji inscenaci viděl Peter Scherhaufer a vynadal mi, jak to můžu prý dělat bez školy, ať se koukám přihlásit na režii. Přišlo mi úžasný, že právě on mně to doporučuje, a pak jsem ho ještě dva roky zažil jako pedagoga. Převzal mě pan profesor Alois Hajda a to bylo taky výborný.
* LN Uživíte se?
Ano.
* LN A není to jen díky Nově?
Je, ale psaní sitcomu mě baví. Je to humor, který má formu - a ta se musí dodržet, musí se vymyslet základní vtip. Kdybych se ale měl doma smát vlastním vtipům, připadal bych si jako čistokrevný blázen, ale takhle se smějeme s Kolečkem spolu a to už tak ujetý není.
***
Hudební pondělí Divadelní úterý Literární středa Filmový čtvrtek Výtvarný pátek
