KUNICE Všichni mu dokola připomínají, že fotbalová reprezentace nesmí na podzim ani jednou zaškobrtnout, ale s ním to ani nehne. Tlak? Nervozita? Ale jděte.
Útočník Jiří Štajner (33), muž se železnými nervy, věčný pohodář a trochu flegmatik, jen mávne rukou. Fotbal má hlavně přinášet radost, zní Štajnerovo krédo. Na vzletné fráze si moc nepotrpí, ale o to víc na sebe upozorňuje na hřišti vybroušenou technikou a chytrostí. Říkalo se, že kdyby v mládí tolik nevysedával po hospodách, mohl to dotáhnout ještě dál. Dodnes si neodpustí oblíbenou cigaretku, přesto je už sedm let jedním z nejdůležitějších hráčů německého Hannoveru. A v poslední době ještě výtečným střelcem. Možná i proto si na něj znovu vzpomněl reprezentační trenér Ivan Hašek. Po téměř třech letech. „Říkal jsem si, že nás teď čekají těžké zápasy, takže jsem už ani nedoufal,“ říká v rozhovoru pro LN.
* LN Všiml jste si, že se do reprezentace vracíte v takových vlnách?
- No jo. Hodně jsem se snažil vrátit před Eurem 2004, ale nepovedlo se mi to. Vyšlo to až o rok později a to jsem pak v týmu vydržel až do posledního mistrovství světa.
* LN A pak zase tři roky nic. Čím si ty pauzy vysvětlujete?
- Ta první je jasná. Nehrál jsem ve Spartě dobře, takže jsem v reprezentaci být nemohl. Ale poslední tři roky? To sám nevím.
* LN Říkal jste si během té doby, že jste v národním týmu měl být?
- Když jsem přestoupil z Liberce do Německa, říkal jsem si, že jsem prostě změnil angažmá. Pak jsem si to zase vysvětloval tím, že je mi už třicet a že asi dostanou šanci mladší. To když třeba začal hrát za Frankfurt Fenin. No a poslední rok a půl jsem to už neřešil vůbec.
* LN Mrzí vás dodnes, že jste přišel o Portugalsko?
- Tenkrát mě to mrzelo hodně, ale teď už ne. Možná že kdybych zůstal v Hannoveru a nešel na půl roku do Sparty, tak bych tam jel. Ale všechno zlé je k něčemu dobré.
* LN Jak to myslíte?
- Chvíli po tom, co jsem se vrátil ze Sparty do Německa, přišel do Hannoveru nový trenér. A já začal na sobě víc pracovat. Zkušenost ze Sparty mi pomohla.
* LN V reprezentaci teď patříte mezi služebně nejstarší. Na jaký zápas nejraději vzpomínáte?
- Já zase těch velkých zápasů moc neodehrál. Ale rád vzpomínám na přátelák v Turecku (jedním gólem zařídil remízu 2:2 - pozn. red.), ten se mi povedl. A ještě na mistrovství světa, i když se nepovedlo.
* LN Teď můžete pomoci k postupu na další světový šampionát. Láká vás ten turnaj ještě?
- Koho by to nelákalo. Je to velká výzva, která mě žene dopředu.
* LN Jenže kvalifikace je rozjetá opravdu mizerně a vy budete celý podzim pod tlakem. Vás to ale asi moc neděsí, že?
- Všichni kluci jsou pod tlakem každý týden v klubu. I já v Německu. Jasně, tohle je zápas roku, musíme vyhrát, ale myslím, že se z toho nepoděláme.
* LN Takže vás nervozita nesvazuje?
- Je fakt, že tlak v Německu není takový. Pořádný jsem v Hannoveru zažil vlastně jen první rok, kdy jsme hráli o padáka, ale jinak jsme to vždycky tak nějak šmrdlali uprostřed tabulky.
* LN Když se řekne Štajner, každému hned naskočí klid a pohoda. Pořád to platí?
- No jo. (znovu mávne rukou) Pohoda, klid... Takovou nálepku jste mi dali vy, novináři. Ale jo, jsem taková klidnější povaha. A čím jsem starší, tím asi ještě víc.
* LN Jak vypadá chvíle, kdy jste nejspokojenější?
- V Německu se skoro vůbec do hospody nechodí. Sedneme si všichni po zápase na stadionu na večeři, koukáme na fotbal a pak jdu domů. Relaxovat.
* LN Taky pořád kouříte?
- Pořád. Nepřestal jsem.
* LN Ani jste to nezkoušel?
- Vlastně ani ne. Možná když jsem byl mladší, říkal jsem si, že toho nechám, ale teď už to tak nějak nemá cenu.
* LN Vyčítají vám to v Německu?
- Vůbec. To se řeší akorát u nás. A co mi říkají kluci v kabině, v jiných zemích je to ještě volnější.
* LN Takže když vydržíte s dechem celých devadesát minut, nikdo vám cigaretu nezakazuje?
- Kdybych to neuběhl, hledali by v tom všechno možné, ale kouření ne. Alespoň si to myslím.
* LN Pořád vám ještě lidé říkají, že jste to, nebýt vaší životosprávy, mohl dotáhnout mnohem dál?
- Ani ne. Nevím, co bych měl víc dokázat. Přestoupil jsem do bundesligy, kterou hraju pravidelně sedm let. Dobře, nejsem zrovna v nejlepším klubu, ale myslím, že až se jednou ohlédnu, budu spokojený.
* LN Zůstal vám v Německu sen, který se vám zatím nesplnil?
- Chtěl bych si s Hannoverem zahrát poháry. Ale to bude trvat ještě hodně dlouho. Ani letos to asi nevyjde. Nemáme na to prostě takové finanční možnosti.
* LN Fanoušci si vás ale zamilovali. Čím jste si je tak získal?
- Táhne se to už od první sezony, kdy jsem dal v 90. minutě gól Gladbachu, čímž jsme se zachránili. A asi tím jak hraju, protože moc technických hráčů tam tehdy nehrálo. Ale kultovní postavou jsem se stal kvůli tomu gólu.
* LN Připomínají vám ho často?
- Hlavně novináři se mě na to teď zase ptají. Ale já jsem se rozhodl, že už jim k tomu nic nebudu říkat, protože je to strašně dávno.
* LN Koneckonců jste větší ohlas vzbudil tím, že jste v úvodu sezony nastřílel už tři góly, ne?
- Ale no jo. (opět mávne rukou) Jeden gól jsem dal z penalty, teď jsem dal naráz dva. Mám už v manšaftu jiné postavení a v tomhle na mě musí být spoleh.
* LN To říkáte, jako by vám ty góly ani neudělaly radost.
- Ale jo, udělaly. Super. Ale v bundeslize jsem nikdy moc gólů nedával. Vždycky tak kolem šesti za sezonu. A teď je přece teprve začátek, nic to neznamená.
* LN Cítíte, že na stará kolena přichází velká forma?
- Když já si myslím, že hraju pořád stejně, jen jsem teď dal ty góly.
* LN Neříkejte. Necítíte se teď stejně jako tehdy v mistrovské sezoně v Liberci?
- To už je hodně dlouho... Ale jo, cítím se teď v pohodě. Začali jsme s Hannoverem dobře, mám z toho dobrý pocit. Cítím, že by to mohlo být dobré.
* LN Jaké máte vlastně ve třiatřiceti ambice?
- Chtěl bych mít pořád z fotbalu radost a to teď mám. To mi bohatě stačí. Když ho někdo hraje jen z povinnosti, nemá to přece smysl.
* LN V Hannoveru jste vlastně vydržel déle, než jste plánoval, že?
- Stoprocentně. To už jsem asi třikrát překročil původní plán. (směje se) Už to několikrát vypadalo, že tam nezůstanu, ale zase jsem prodloužil o dva roky.
* LN Už naposledy?
- Když mi vydrží zdraví, myslím, že bych mohl hrát i za dva roky. Ale dcera už půjde do školy, tak bych chtěl, aby do ní začala chodit už v Česku. Ale nevím, jestli tady o mě bude zájem. Uvidím.
* LN Láká vás návrat do Liberce?
- Určitě, ale s nikým jsem o tom nemluvil. Budu bydlet v Liberci, tak bych klidně bral i Jablonec. Jenom bych asi nedojížděl do Brna.
* LN Sledujete Liberec? Co jste říkal na jeho vyřazení z pohárů?
- Viděl jsem jen konec. Je to sportovní katastrofa. Dostanete rychle gól... Gólman jim moc nepomohl, k tomu mladí nezkušení kluci a už to jede. Nezvládli to.
* LN Jste tam s někým v kontaktu?
- S Honzou Nezmarem. Volal jsem mu, ale napsal mi, že se mu teď nechce moc mluvit. Byl z toho pořád hodně špatný.
* LN Věříte, že se ještě jednou sejdete na hřišti?
- Hmm. Už by to asi nebylo to pravý. Všichni by od nás hodně očekávali. A my už přece jenom nejsme tak mladí bezstarostní kluci.
***
Jiří Štajner Narozen 27. května 1976 Jako mladý zkoušel štěstí ve Slavii, jenže postupně se vytrácel, až přišel pád do I. A třídy. Hrál v Louňovicích kousek za Prahou a nestěžoval si. Mistr kliček a patiček totiž miluje klid a pohodu. Přesto se znovu vrátil na vrchol. Vyhlédl si ho Liberec, kde v památné sezoně 2001/02 vytvořil útočnou dvojici s Janem Nezmarem. Spolu nastříleli 29 gólů a dotáhli severočeský klub až k titulu. V létě 2002 za sto milionů korun odešel do německého Hannoveru, kde hraje dodnes. Z Německa si odskočil jen jednou - jaro 2004 strávil na hostování ve Spartě, aby se dostal do kádru pro Euro v Portugalsku. Nevyšlo to a on se znovu do národního týmu dostal až o rok později. Zahrál si na mistrovství světa v Německu, jenže pak na téměř tři roky z týmu opět vypadl. Vrátil se v srpnu.
Chtěl bych mít pořád z fotbalu radost. Když ho někdo hraje jen z povinnosti, nemá to smysl
Všichni kluci jsou pod tlakem. Tohle je zápas roku, musíme vyhrát, ale myslím, že se z toho nepoděláme
