STOCKHOLM/ PRAHA „Jsem extrémně šťastný,“ pochvaloval si pětasedmdesátiletý Eiiči Negiši, když mu zavolali zástupci Královské švédské akademie věd. Zastihli ho ještě v posteli. V americkém státě Indiana, kde čerstvý laureát s japonským občanstvím trvale žije, bylo v době vyhlášení pět hodin ráno.
Negiši přiznal, že ho udělení Nobelovy ceny za chemii až zase tolik nepřekvapilo. „Někteří lidé si o tom šuškali,“ podotkl. Čerstvou novinku hned sdělil své ženě a i ona měla velkou radost. Při práci ho ostatně podporovala od doby, kdy se vzali.
Společně s Negišim dostali prestižní ocenění ještě Američan Robert Heck a Japonec Akira Suzuki. Jako cesta vlakem přes Londýn Laureáti pracovali nezávisle na sobě na vytváření složitých uhlíkatých sloučenin. Atomy uhlíku spolu totiž nereagují příliš ochotně. Chemici je často ke spolupráci musí trošku „povzbudit“. Oceněná trojice vyvinula chemické reakce umožňující propojit organické molekuly s komplikovanou strukturou. „Jejich jednotlivé části se spojovaly jako lego,“ přibližuje pro LN oceněný výzkum Jiří Šrogl z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Chemickou reakci trojice laureátů ovlivnila přidáním kovů, například palladia, což bylo do té doby neobvyklé.
Poznatky laureátů zásadně zjednodušily a hlavně zrychlily práci organických chemiků. Díky nim se podařilo vytvořit nové látky, které nacházejí uplatnění hlavně ve farmacii nebo třeba v elektronice. „Bez nich by neexistovala medicínská chemie, jak ji známe dnes. Vlakem můžete jet z Prahy přímo do Brna, nebo to také můžete vzít přes Londýn,“ hodnotí význam práce laureátů Jiří Šrogl.
Český chemik také uvítal, že Nobelovu cenu získal základní výzkum. „Dnes se často přemýšlí, k čemu je základní výzkum vlastně dobrý. A nyní se to názorně ukázalo,“ podotýká Šrogl. V posledních letech také Nobelovu cenu získávaly často práce, které se pohybují na pomezí biologie a chemie. Letošní udílení tak může být pro řadu chemiků příjemnou změnou.
Mají své reakce Laureáti získali celkem v přepočtu 265 milionů korun a částku si rozdělí rovným dílem. „Rád bych získané peníze investoval do výzkumu,“ svěřil se Eiiči Negiši. Vědec japonského původu strávil téměř celý život ve Spojených státech. Narodil se v tehdy japonském, nyní čínském městě Čchang-čchun. Po studiích v Tokiu odešel do Spojených států, kde pracoval především na Purdueově univerzitě. Tam ostatně přednáší dodnes. Jedna z chemických reakcí dokonce nese jeho jméno. A stejné poctě se těší i další dva laureáti.
Devětasedmdesátiletý rodák ze Springfieldu Robert Heck vystudoval Kalifornskou univerzitu a téměř bez přestávky působil na Delawerské univerzitě. Nyní je už v důchodu. Osmdesátiletý Akira Suzuki se narodil v japonském městečku Mukawa. Vystudoval na Univerzitě v Hokkaidó a tam také převážně pracoval. „Nevím, jak dlouho budu naživu, ale chci pokračovat ve své práci, abych pomohl mladým lidem,“ prohlásil krátce po ocenění nejstarší laureát.
