Asi tak vypadalo ve sněmovně každoroční „porcování medvěda“, jinak řečeno druhé čtení návrhu státního rozpočtu. U mikrofonů se vystřídalo zhruba osmdesát poslanců, kteří měli poslední šanci urvat ještě něco z rozpočtu na příští rok.
Jenže tu největší část z medvěda už rozdělil rozpočtový výbor minulý týden. Poslancům, kteří se svým požadavkem u výboru neuspěli, nezbylo nic jiného než včera zabojovat alespoň o malou kostičku.
Snažili se, i když bylo dopředu jasné, že ve většině případů je to boj zbytečný. Devadesát procent všech včerejších návrhů nemá příští týden naději na úspěch.
„Každý ví, že to nemá cenu, ale alespoň můžeme v těch našich městech říct, že jsme se snažili něco prosadit. Prostě - vlk se nažere, ale koza zůstane celá,“ přiznal jeden z poslanců pravý smysl svého konání.
Veřejnému porcování dopoledne předcházela debata, ve které ministr financí Vlastimil Tlustý upozorňoval své kolegy, že už není kde brát. „Kde nic není, tam nikdo, ani čert, ani Poslanecká sněmovna nevezme,“ volal skoro zoufale Tlustý.
I přes toto upozornění pak trvalo celé odpoledne, než se u řečnických pultů vystřídali všichni poslanci. „No jo, musíme to přetrpět,“ povzdechl si místopředseda rozpočtového výboru Jiří Dolejš (KSČM). Podle něj má šanci uspět opravdu jen malý zlomek ze stovek návrhů, které zazněly.
Nejostřeji napadl tzv. poslanecké pomníčky šéf Strany zelených Martin Bursík.
„Je to prostě netransparentní, obchází to veškerá dotační pravidla. Mají vůbec ti poslanci, co navrhují trávníky třetí generace, dost informací? Vědí vůbec, co to je?“ rozčiloval se. Právě on navrhl, aby se začal místo výrazu porcování medvěda používat jiný: přítelíčkové hospodářství. Při porcování totiž podle něj mohou někteří zažívat pocit dobrodružství. Podle Bursíka je ale spíš na místě pocit trapnosti, a tomu vyhovují přítelíčci víc.
