Řeklo by se, že neziskové organizace s otevřenou náručí přijmou každého člověka, který by pro ně chtěl pracovat. Když však studenti Vysoké školy ekonomické zkoumali dotazníkovou formou postupy neziskovek, zjistili, že nové zaměstnance nabírají svérázně. Nejčastěji na osobní doporučení a po pohovorech s vedením. Poměrně nepříjemné pro citlivé duše, které chtějí začít pomáhat.
„Výběrové řízení probíhá ve třech kolech,“ popisuje Světlana Pokorná-Vrablecová z o. s. Green Doors, jak probíhá nábor nového zaměstnance. „V prvním kole se s ním setkává přímý nadřízený. Ve druhém kole, když se jedná o pozici pracovního terapeuta v tréninkové kavárně, je zájemce pozván na celý den do kavárny, abychom ho viděli v jiném prostředí. Setkává se tady s některými kolegy z týmu a s klienty. Ve třetím kole se zájemce setkává s některými lidmi z vedení sdružení.“
Pokud projdete a stanete se zaměstnancem neziskového sektoru, čeká vás nekomerční svět. K tomu patří i plat pod průměrem, který byste jinak za stejnou práci pobírali v komerční sféře. Už právě tato první informace dává tušit, že svět zaměstnanců neziskového sektoru je trochu jiný. Lidé nejsou materiálně zaměření. Mají jiné hodnoty a cifra na výplatní pásce není rozhodující. Věčným bojem neziskovek jsou finance. Není se tedy proč divit, že si své zaměstnance musí vybírat pečlivě a stálí pracovníci jsou jen na nejnutnějších pozicích.
„Většinou se jedná o řídící a strategické pozice,“ říká Tomáš Urban z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni. „Lidé, kteří pracují u nás, by klidně zvládli odpovídající manažerské funkce v běžných firmách i ve státní správě.“
Hlavní náplní práce v neziskovém sektoru přitom není nic náročného, jedná se hlavně o úředničinu, nicméně hodně flexibilní a široce pojatou. Jeden člověk se musí dokázat zorientovat napříč institucemi od místní samosprávy k nejvyšším orgánům OSN. Taky se od vás očekává, že budete nápomocní, kdykoliv bude třeba.
„Když je potřeba, tak právníci nosí těžké bedny, finančáci míchají maltu a mediální oddělení dělá práci za IT,“ shrnuje to Tomáš Urban. Alternativci z neziskovek Podle statistického úřadu je v letošním roce registrováno téměř 64 000 občanských sdružení, přes 400 nadací a skoro 1600 obecně prospěšných společností. V minulém roce bylo v neziskovém sektoru zaměstnáno téměř 35 000 lidí. Takové číslo už vydá na okresní město.
Neziskové organizace si berou na starost vše. Existuje Občanské Sdružení Zachraňte Koně, Českoněmecké fórum žen, Hnutí za aktivní mateřství, Valašský soubor písní a tanců i Sdružení rodáků a přátel města Žatce .
Proč se ale tolik lidí hrne pracovat pro neziskové organizace, když mají jistotu podprůměrných platů a hodně práce? Jaký typ lidí neziskový sektor láká?
Podle psycholožky práce Aleny Sehnalové se jedná o lidi s potřebou pomáhat, se silně vyvinutým sociálním cítěním. Ne každý se tedy do neziskového sektoru hodí, protože výčet charakteristických vlastností obsahuje i empatii, morální zásadovost a potřebu vidět a chápat smysl své práce.
Tomáš Urban z Člověka v tísni trochu nadneseně říká: „Zkrátka i když tu uklízečka vytírá, má strašně dobrý pocit, že pomáhá dobré věci.“
Cesta do neziskovky je často dlouhodobější proces. Na náhlé osvícení se nevěří. Například Světlana Pokorná-Vrablecová má vystudovaný obor sociální práce. Po skončení školy chvíli pracovala v komerční sféře, kde podle svých slov měla docela slušné peníze, ale něco jí chybělo. To něco se dá nazvat přidanou hodnotou. „Myslím, že to byl hlubší smysl mé práce, a proto jsem odešla a vrátila se k původní profesi.“
Výhody práce v neziskovém sektoru, tak jak ji chápou sami zaměstnanci, je hlavně dobrý kolektiv a pružnější pracovní doba. Nejčastějšími benefity pak je dovolená navíc a účast na akcích, které jsou pořádané samotnými organizacemi. Takové akce často bývají velice kvalitním kulturním zážitkem.
