PRAHA, TELČ Pondělí, devět hodin ráno. Za vysokými dveřmi se zlatým zdobením v kanceláři ministryně Dany Kuchtové se děje to, co každý týden touto dobou. „Děláme termíny,“ říká slangem úředníků mluvčí ministerstva Kateřina Böhmová. Lidsky řečeno to znamená, že ministryně sedí u stolu se svými dvěma asistentkami a probírají program začínajícího týdne.
Tentokrát má ale rituál sentimentální nádech, probíhá naposled. Ministryně Kuchtová po devíti měsících ustoupila tlaku premiéra Mirka Topolánka, který jí vyčítal přípravu čerpání peněz z evropských fondů.
Právě jsou u čtvrtka. „Co to je pan Vondráček?“ ptá se ministryně. „Asociace pedagogů základního školství,“ opáčí jedna z asistentek. „Já se s ním klidně zdvořilostně sejdu, ale co mu můžu slíbit? Totéž se starostou Poděbrad,“ reaguje Kuchtová. „Tyhle věci, prosím, prověřte. Jestli ti lidé chtějí obsah, tak musí počkat na nového ministra. Jestli si chtějí popovídat a rozloučit se, ať přijdou.“ Z programu nakonec zůstává jen tisková konference a návštěva Německé školy v Praze. „Je tam setkání s profesorem Jiřím Kostou, který školu podporuje. Dostala jsem jeho paměti,“ těší se ministryně na setkání s téměř devadesátiletým mužem z pražské německo-česko-židovské rodiny.
Připojuje se náměstkyně Eva Bartoňová. Právě někdejší zástupkyni hejtmana Libereckého kraje, která na ministerstvo přišla ještě za Petry Buzkové, chce Kuchtová pověřit řízením ministerstva po svém odchodu. „Evo, říkala jsem Martinu Bursíkovi, že když se my, zelení, nedohodneme na nástupci rychle, měla bys úřad vést ty,“ vítá ji Kuchtová a prosí o soukromí: „Ještě spolu musíme něco probrat.“
Asistentky se dají do rušení schůzek. Myslí na blížící se poledne a žaludek ministryně. Ta mezitím odpovídá na on-line otázky čtenářům Deniku.cz. Hned vedle počítače září obrázek sluníčka s věnováním - pro maminku. O dceru, která chodí do třetí třídy, se od ledna staraly sestry Dany Kuchtové. „Jsem z pěti dětí. Dvě mé sestry, učitelka a zdravotní sestra, jsou už v důchodu.
Moji dceru berou jako svou vnučku,“ vypráví později.
A už se nese oběd. Ministryně sedá k talíři, poslední on-line odpovědi za ni dopisuje redaktorka: „Je tu taková hezká otázka, umíte péct buchty?“ „Jenom perníčky, vánoční perníčky, buchty neumím,“ říká Kuchtová. „Zúčastníte se slavnostního zahájení stavby dalšího bloku v Temelíně?“ „Ne, neboť nebude.“
Krátce po poledni spěchá odstupující ministryně k autu. Na jednání se školskými odborníky krajů v Telči jí záleží. Jde o program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, na který má do Česka přitéct skoro šedesát evropských miliard. Kraje ale nejsou spokojeny. Zelená ministryně totiž do programu vetkla jednu změnu: Chce podpořit ekologickou výchovu. Konkrétně, z celkové částky by na ni mělo jít 3,6 procenta - 1,5 miliardy korun na projekty, které bude vyhlašovat ministerstvo a 700 milionů korun na ty krajské. Dana Kuchtová se do poslední chvíle nevzdává naděje, že kraje se s její vizí ztotožní. Ještě z auta volá Jaroslavě Wenigerové, předsedkyni komise pro školství Asociace krajů. „Můžete se podívat na tu smlouvu? Kdyby se vám líbila, tak já ji velmi ráda ještě podepíšu,“ říká do telefonu. Bez úspěchu. „Nepřesvědčím a nepřesvědčím je, na tu ekovýchovu peníze dát prostě nechtějí,“ posteskne si.
Přesvědčit se jí nepodaří ani plénum v sále telčského školicího střediska. „Většina lidí tady by uvítala, kdyby v programu žádný takový konkrétní závazek nebyl,“ říká jeden z přítomných. „Když to tam nebude, v některých krajích nebude žádná ekovýchova,“ oponuje ministryně. „Jsou tři pilíře našeho příštího rozvoje, ekonomický, sociální a enviromentální. Je důležité, aby se to stalo normální součástí myšlení. Ne něčím, o co musíme bojovat.“ Ale kraje vyčkávají, zda na ekovýchově bude trvat i nový ministr.
„Potřebovala jsem aspoň neoficiální souhlas krajů kvůli zítřejší cestě do Bruselu,“ svěřuje se Kuchtová později. „Chtěla jsem komisaři Špidlovi říct, že to má podporu i zespodu. Ale no tak mu to říkat nebudu. Řeknu, že se o to snažíme a souhlas zatím není.“ Ale pí ár máme dobré Cestou zpátky do Prahy volá Kuchtové náměstek, religionista z Masarykovy univerzity Dušan Lužný. Právě jeho zmínila v neděli v televizi jako člověka, kterému by úřad ráda předala. Padlo i jméno poslankyně Strany zelených Olgy Zubové. Řeč je o tom, že předseda zelených Martin Bursík se kvůli konkrétním jménům zlobil.
„Nic si z toho nedělej,“ uklidňuje náměstka Kuchtová. Rozhodovat se podle ní bude na republikové radě zelených a „Martin proti republikové radě nepůjde“. „Ale pí ár máme dobré,“ směje se. Olze to dneska v novinách hrozně slušelo.“
Pak se obrací k řidiči: „Zdenku, zajeď prosím ke mě domů, převleču se a pak na ministerstvo.“ Večer čekala Kuchtovou ještě schůzka s Bursíkem nad jménem jejího nástupce.
