Stručná informace „Nejede to“ a k tomu nepojízdný vůz - přesně tak vypadá zadání praktické části jednotné závěrečné zkoušky učebního oboru autoelektrikář na Středním odborném učilišti ve Vocelově ulici v Hradci Králové. Koneckonců, od většiny z nás se mechanici v servisu víc nedozvědí. Když se učeň během diagnostiky „zasekne“ a neví si rady, mistr poradí, do protokolu svoji asistenci zaznamená a zkouška pokračuje dál. Stejně tak i automechanik prochází postupně deseti stanovišti s úkoly, na jejichž splnění má vždy 25 minut. Jde o průřez prací, která by ho měla v následujících letech živit: od pneuservisu přes zámečnické práce až po základní diagnostiku. Výsledek práce a dodržení časového limitu na každém stanovišti mistr oboduje do protokolu, z nich potom vzejde závěrečná známka.
Dokonce celé tři dny si na svou závěrečnou zkoušku musí vyčlenit autokarosáři. Jejich úkolem je vyrobit konkrétní díl přesně podle technického výkresu. Začínají už samotným výběrem a výpočtem potřebného materiálu, což jim podle zástupce ředitele Ladislava Papšíka „často zabere nejvíc času, protože počítají neradi“. I jim po celou dobu zkoušky asistuje a v případě potřeby radí mistr, asistence se opět promítne v závěrečné známce.
Jednotné závěrečné zkoušky jsou zatím dobrovolné Jednotná zadání závěrečných zkoušek pro učební obory jsou vlastně něco podobného jako jednotné maturity. Vycházejí z jednoduchého požadavku - měly by být zárukou, že absolventi učebních oborů od Aše po Jablunkov ovládají totéž. Takže vás třeba zedník z Třince nezaskočí informací, že na štuky si musíte zavolat někoho od Budějovic.
Odborné školy tak jasně předběhly všeobecné střední školy, které svoji jednotnou maturitu spouští až příští rok. Na přípravě jednotných zadání se podílel Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV), samotné školy a prostřednictvím hospodářské komory i zaměstnavatelé.
Podle informací NÚOV se alespoň v jednom oboru pro jednotné zadání, které je stále ještě dobrovolné, už letos rozhodlo 88 % vzdělávacích zařízení. To předčilo očekávání, neboť letošním cílem bylo, aby si školy především ověřily, zda jejich výuka parametrům zkoušek odpovídá, případně výukové plány pro další roky upravily.
Takhle zkoušíme už řadu let SOŠ a SOU Hradec Králové ve Vocelově ulici patří ke školám, které se na přípravě zkoušek několik let podílely - a zadání pomáhaly vytvářet hned ve třech oborech. „Pro nás to vlastně není nic nového, takhle zkoušíme studenty celou řadu let,“ říká Ladislav Papšík, který ve školství pracuje přes dvacet let. Praktická zkouška má tři části - ústní, písemnou a praktickou. Školy si zatím mohou zvolit i to, kterou část použijí svoji a kterou z celostátní verze.
Pro písemnou část je vymezeno pět témat, z nichž škola může vybrat jedno až tři, pro ústní 30 okruhů otázek, přičemž škola si jich vybere pětadvacet. K nim náleží ještě takzvaná podotázka z obecného přehledu světa práce. Pro kluky a holky, kteří mají jít za pár dní do svého prvního zaměstnání, jsou to velmi praktické věci: jak vypadá životopis, co musí obsahovat pracovní smlouva, jaká je zhruba mzda pro danou profesi v regionu, s čím vším se lze obrátit na úřad práce, kdo a kdy platí zdravotní a sociální pojištění, a podobně.
Namísto „hrabání se v motorech“ drahé přístroje Jak jsou dnešní učni šikovní, ptám se nad otevřenými motory. Prý to už není, co to bývalo, děti mají dneska jiné zájmy a o autech toho v patnácti moc nevědí. Není to ale úplně jejich vina, kluci by se možná rádi „hrabali v motorech“, tak jako před třiceti lety jejich otcové, u dnešních vozů to ale už dost dobře nejde, na všechno jsou potřeba drahé přístroje. Těch má ovšem učiliště dost -spolupráce s automobilovým průmyslem v tomto směru funguje.
Možnosti praxe rozšiřuje také školní autoservis, který běžně přijímá zakázky od veřejnosti - i když u dražších vozů to prý občas znamená spíš hlídání, aby kluci něco nerozbili. Protože je SOU ve Vocelově ulici školou státní a vyučuje autoopravárenské obory univerzálně, potřebuje žáky zaučit na všechny typy vozů. „Troufám si tvrdit, že mezi těmi kluky je deset opravdu šikovných automechaniků,“ říká Ladislav Papšík. Bohužel, tak jako každý rok, zhruba stejný počet žáků od oboru uteče a ti nejméně úspěšní skončí třeba jako řidiči kamionů. Řidičské oprávnění je totiž součástí výuky.
„Těm, co školu flákají, radím, ať se naučí jezdit na kolečkových bruslích. Protože nic jiného než doplňování regálů zboží jim nezbyde,“ krčí rameny zástupce ředitele.
Univerzální řemeslník toho zvládne víc Zatímco základní školy už pokles demografické křivky nějak přežily, odborná učiliště souboj o žáky a přežití teprve čeká. „Jsme tak trochu poslední mohykáni, některé obory držíme už jediní v rámci celého kraje,“ tvrdí ředitel školy Ivo Košťál. Není to ale projev nostalgie, jen se již dnes ví, které profese u nás za chvíli nebude nikdo umět. Škola se proto právě takové obory snaží zatraktivnit a doplnit o nové modely výuky.
Příklad? Tak třeba instalatér. Zatímco dříve byla instalatéřina čistě instalatéřina, tedy práce se spoji, potrubím a podobně, dnes máme v koupelnách všichni stále více elektroinstalatérských zařízení. Bezdotykové baterie, splachování na čidlo, plynové kotle - proč by se u nich měl pokaždé potkávat elektrikář a instalatér, když v rámci oboru mechanik elektroinstalatérských zařízení může celou práci zastat jeden člověk? „V rámci projektu SONDA, pro který byla naše škola vybrána, jsme vytipovali, kde ve vzdělávacím systému chybí určité znalosti, a vytvořili moduly pro dané obory,“ vysvětluje ředitel Košťál. Dětem prý často dělá problém využívat teoretické znalosti matematiky, ve stále více oborech je potřeba i odborná angličtina. Automechanici by dnes měli mít přehled i o alternativních palivech, autodopravci mají možnost už na škole pracovat s moderním softwarem a podobně. Na to všechno si škola sama připravuje i skripta.
Další možností, jak si doplnit znalosti nebo zkoušky, je absolvovat kurz či školení, které je zde možné absolvovat v rámci jiného oboru. Současně je ale škola nabízí i jako placené rekvalifikační či doplňkové kurzy pro veřejnost. Jedná se například o svářečské zkoušky, školení pro měření emisí motorů a podobně. Doplňkové vzdělání dospělých je současně i možností, jak využít postupně se uvolňující kapacitu budovy. V té hradecké se na odpoledních a večerních kurzech „autařiny“ a „stavařiny“ vystřídá kolem tří tisíc lidí za rok.
***
10 LEKCÍ TECHNIKY: JAK PŘILÁKAT ŽÁKY DO ODBORNÝCH ŠKOL
Jednou z cest, jak nalákat „nestudijní tipy“ právě na odborné učiliště, je zorganizovat odpolední kroužek pro děti posledních ročníků základních škol. Školáci tak získají lepší povědomí o práci, která by je třeba mohla bavit, a někdy se i vyvarují tak kuriózních situací, jako když se potom prváci diví, že mají od práce věčně špinavé ruce, nebo když budoucí autoelektrikář
zjistí, že jeho obor nemá s autorádii mnoho společného. SOU Hradec Králové nabízí kroužky dva. V prvním, Poznej automobil, se děti seznámí se základním fungováním vozu a klukům může nahradit dnes nedostupné „šťourání se v motorech“. V rámci druhého, Práce se dřevem a plechem, si žáci naopak mohou vyrobit konkrétní věc
a vyzkoušet si při tom čepování, vrtání, oplechování atd. Kroužky jsou součástí projektu 10 lekcí techniky, jehož cílem je motivovat žáky základních škol ke studiu na odborných školách. Iniciátorem projektu je Krajská hospodářská komora a podobné kroužky pořádá řada odborných škol v královéhradeckém kraji. lnk
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
