Zatímco zánik Rakousko-Uherska patří obecně k nejlépe zpracovaným obdobím našich moderních dějin, celá řada jeho protagonistů stále čeká na své zhodnocení. Jedním z nich je i zmíněný František kníže z Thun-Hohensteinu (1847-1916), majitel někdejšího děčínského panství, čelný představitel české šlechty a rakouské politické elity. Thun býval ministerským předsedou (1898-1899) a podvakrát zastával post českého místodržitele (1889-1896 a 1911-1915). V Čechách byl přitom znám nejen jako jeden z organizátorů veleúspěšné Jubilejní výstavy 1891, ale i jako pronásledovatel tzv. Omladiny. Pod tímto rozporuplným prizmatem jej česká veřejnost jednou oslavovala jako „korunovačního místodržitele“, jindy zase zatracovala jako brutálního „vévodu z Alby“, který Prahu spoutal a ponížil dvouletým výjimečným stavem.
Díky Janu Galandauerovi máme nyní i obsáhlý životopis předposledního místodržitele Thuna. Galandauer jej zpracoval na základě Thunovy rozsáhlé pozůstalosti. Autor na podkladě většinou zcela neznámých pramenů rekonstruuje nejen Thunův život, ale i politický vývoj monarchie v posledních desetiletích její existence. Před čtenáři současně ožívá dobová atmosféra staré říše a modernizující se společnosti, ale i „diskrétní šarm“ exkluzivní společnosti rakouské aristokracie.
Galandauerův životopis Františka Thuna je životopisem především politickým, kdy sociální, hospodářská, každodenní či kulturní stránka života aristokracie přelomu století zůstává ve stínu „velké politiky“. Lze proto litovat, že např. označení Thuna jako ryzího konzervativce nebylo zasazeno do širšího společensko-ideového kontextu. Podobně si lze bez kapitoly o fungování thunovských velkostatků udělat jen nejasnou představu o jeho finančních možnostech. Tyto výtky jdou jen na okraj Galandauerovy přínosné a obrazově bohaté práce a naznačují, jakým směrem by se mělo vyvíjet další badání. Zvláštní ocenění si vedle kapitol o Thunově vztahu k Rakousku a císaři zaslouží především pasáže o jeho marných snahách zprostředkovat smír mezi Čechy a českými Němci. Thun, ač česky mluvil prachbídně, nikdy nevystupoval jako Němec, ale vždy jako Rakušan a „Böhme“ -svojí naprostou národnostní objektivitou tak prakticky naplňoval výrok jednoho z příbuzných, že „není ani Čech, ani Němec, ale Böhme“.
Láska k české zemi, respekt k oběma národům a neomezená věrnost císaři a monarchii z Thuna na prahu 20. století činily ojedinělý a z minulých časů pocházející politický typ; nicméně jasně naznačují, že i v předvečer věku etnických čistek a zběsilých sociálních experimentů zde byly síly, které jim mohly čelit. Zda s reálnou možností uspět, je ovšem již otázkou jinou...
***
VYŠLO ČESKY František kníže Thun
Jan Galandauer Vydalo nakladatelství Paseka, Praha-Litomyšl 2007. 324 strany.
