Poslední večeře se obvykle nabízí ve dvou situacích: před popravou a při smrtelné nemoci, kdy nastává ten zlom, že jídlo je ještě možné, ale zubatá již na dohled. V obou těchto stavech bych pohoštění asi odmítl. Pokud by to ale opravdu muselo být, chtěl bych asi pár meruněk, nebo ještě lépe durian - tropickoasijské ostnité ovoce nebesky lahodné chuti a kanálního zápachu, stejně ambivalentní a čímsi trapné jako život sám. Vzhledem k tomu, že se běžně nevozí a doprava letadlem by si vyžádala tak dva dny, před popravou by se to hodilo -ještě aspoň minutku... Takhle ostatně v podstatě škemráme stále.
O autorovi| Stanislav Komárek, biolog a filozof
