Postvelikonoční úvaha

Liberální muslimové přišli s dobrým nápadem, vystrašit fundamentalisty generální opravou víry. Islám by už neměl tak okatě kontrastovat se stavem lidské společnosti ve 21. století. Za všechny své roztodivné excesy prý islám nevděčí koránu, nýbrž tak zvaným hadíthům, což jsou vlastně jakési přílepky, propašované do islámské víry až v průběhu několika století po Mohamedově smrti. Hadíthy prý představují návrat k zavrženíhodným tradicím, které se Mohamed snažil vykořenit. Jejich součástí je krevní msta, zrůdná xenofobie, šaría a zejména pak otrocké postavení ženy. (...) Ostatně, proč to nepřiznat, liberální reforma na prahu 21. století by neublížila ani křesťanské víře. Nemuselo by jít hned o rozsáhlé revoluční změny, jaké hrozí pravověrným vyznavačům islámu. Pro začátek by posloužily i drobné korekce. Jen tak namátkou. Snad každý zná modlitbu Otčenáš nebo alespoň Pater noster. Ne každý však ví, jak byl uveden do chodu. Podle evangelia Kristus varoval své učedníky, aby se nemodlili dlouze jako pohané a neobtěžovali Boha svými nářky, neboť On ví lépe než oni sami, co skutečně potřebují. Stačí oslovit Boha otčenášem. To nepochybně mělo hlavu a patu. Proč však tato výzva z míst nejvyšších zůstala nevyslyšena a Bůh je systematicky obtěžován předlouhými litaniemi se soupiskou početných svatých, zakončovanými refrénem „...ó-ó-roduj za nás!“? (...) Přemýšlejme, vymýšlejme, tvořme! I dobře vymyšlená anekdota potěší Stvořitele víc než oddrmolená modlitba. (...)