Podobně jako v Česku vzniklo i v Polsku poslední dobou několik snímků tematizujících dobu komunismu, jež se pokoušejí nahlédnout různými způsoby. Ve Zlém domě Wojciecha Smarzowského (asi nejvydařenějším díle z téhle „várky“) je to černočerná a vodkou nasáklá groteska, v Růžičce Jana Kidawy-Blonského přepjaté melodrama, v Generálovi Nilovi Ryszarda Bugajského tradičním způsobem provedená, nicméně pozoruhodná lekce historie.
Mezi těmi „obrazy z dějin národa polského“ měl výrazný ohlas celovečerní debut režiséra Boryse Lankosze Druhá strana mince. Film v roce 2009 získal na každoroční přehlídce polské kinematografie v Gdyni cenu pro nejlepší snímek. Do zdejších kin je uváděn v rámci Projektu 100.
Ještěže se uvedení toho filmu nedožil soudruh Bierut - nejenže se v něm Polsko v dobách jeho vlády ukazuje jako země, řekněme, dosti nepřívětivá. Zvláště urážlivá by mu musela přijít i forma, vypráví se totiž prostředky, jež v časech vůdce polských stalinistů používala kinematografie arcinepřítele tábora míru - zkažený americký Hollywood. Lankoszův film odkazuje právě ke snímkům hollywoodského „zlatého věku“ padesátých let, lehce cynickým komediím Billyho Wildera, noir kriminálkám s ostrými chlapíky v pršipláštích se zvednutým límcem, zahalenými do oblaku cigaretového dýmu (v Druhé straně mince jsou ovšem tyhle romantické atributy užity dost ironickým způsobem). To vše zachyceno co do stylu velmi poučenou kamerou (Marcin Koszalka), černobíle.
Varšava, 1952. Sabina (Agata Buzeková) je kultivovaná a plachá třicátnice, pracuje jako redaktorka poezie ve velkém nakladatelství. Žije v jednom bytě s matkou (Krystyna Jandová) a babičkou (Anna Polonyová). Nemá partnera, což je doma častým námětem čím dál nervnějších hovorů. Ti, kdo by ji zajímali, jsou ženatí, ti, kdo by byli k mání, jsou nepoužitelní (kouzelná scéna s námluvami pana účetního). Jako zázrakem se jí připlete do cesty fešák Bronislaw Falski (Marcin Dorocinski) - s takovým příjmením to nutně musí být exemplární samec. Trochu záhadný, lehce obhroublý, je na něm cosi dravčího. Všechno se zdá být na nejlepší cestě... a pak najednou není. Tři ženy musejí osvědčit pevné nervy a improvizační schopnost pod tlakem až extrémním.
Úvod Lankoszova filmu má skutečně v dobrém slova smyslu hollywoodský šmrnc. Druhá strana mince svižně odsýpá, postavy jsou exponovány elegantně a velmi živě, ožívají na plátně přirozeně působícím způsobem, aniž by snímek ujížděl k v kontextu žánru nemístnému psychologizování, nebo naopak křečovité karikatuře („přes čáru“ je vtom ohledu jen motiv s ukrýváním zlaté mince). Podobně efektivně a bez zbytečných vlastivědných výkladů autoři vykreslují i svět hrdinů, širší kontext je do dialogů zapojen organicky, do mikrokosmu hrdinek pořád nakukuje velký svět, trauma z varšavského povstání, kontrast mezi starými a novými Varšavany, s jemnou ironií zachycený život zchudnuvších „lepších lidí“ (diskuse o tom, jakou si dámy večer pustí árii).
I scéna, v níž se děj filmu prudce zlomí, je zvládnuta suverénně a působivě (v něčem připomíná obdobný moment Muže, který nebyl bratrů Coenů). Změnu tématu a nálady ale už autoři zvládli s výrazně menší jistotou. Nastolí situaci, která je z klasických filmů taky dobře známá (vyvstane akutní potřeba uklidit značně velký kus, řekněme odpadu organického původu). Najednou ale jako by se Lankosz a jeho spolupracovníci nemohli rozhodnout, jaký postoj k zobrazovanému zaujmout. Oscilují mezi cynickým úšklebkem, který černá komedie většinou asociuje, a soucitem až melancholickým. Film se rozbíhá na více stran (alespoň pokud jde o emoce), nestihne ale někam pořádně dojít. I v žánrové rovině působí trochu ošizeně, „uklízecí hra“ skončí, aniž by se stihla pořádně rozjet. Jako vyslovený omyl působí krátké sekvence ze současnosti, jež předznamenávají finále, které má přinést jakousi smutnou katarzi a symbolický přesah, čitelný záměr se ale nepodaří emocionálně rozeznít. Dílčí kvality Lankoszova filmu se možná nespojily v celek, který by je přesahoval dál. I tak v něm například zdejší filmaři mohou najít mnohá poučení.
***
Dílčí kvality Lankoszova filmu se možná nespojily v celek, který by je přesahoval. I tak v něm například zdejší filmaři mohou najít poučení.
Druhá strana mince Polsko 2009 Režie: Borys Lankosz Hrají: Agata Buzeková, Krystyna Jandová, Anna Polonyová, Marcin Dorocinski a další
