Známe to z mnoha případů. Autorovo jméno se stane dobrou značkou a pak se od něj vydá cokoliv, protože z toho plyne finanční zisk. Witold Gombrowicz je rovněž špičkovou značkou, ovšem nikoliv z hlediska tržního. A články sebrané pod názvem Naše erotické drama nejsou zajímavé pouze tím, že je napsal slavný Gombrowicz. Obstály by patrně i bez jeho jména - ostatně původně vycházely pod pseudonymem -, ovšem pravdou je, že kdyby jejich autorem nebyl tento polský prozaik, asi by je dnes už nikdo nevydal.
Rita Gombrowiczová se svého času vydala do Buenos Aires hledat svědky kolektivního překladu manželova románu Ferdydurke, přitom se dozvěděla o existenci článků, vycházejících pod pseudonymem Jorge Alejandro.
V Argentině je mír Witold Gombrowicz (1904-1969) debutoval povídkovou knihou Zápisník z období dospívání (1933), jejíž název předurčil autorova základní témata - věčnou nedospělost a masky, které si lidé nasazují. Nejslavnějším dílem se stal román Ferdydurke (1938). Následovaly romány Trans-Atlantik, Pornografie a Kosmos, deník a také vzpomínková kniha. Ty už ale všechny vznikaly v exilu. Gombrowicz se totiž na začátku druhé světové války ocitl na novinářské cestě v Argentině -kde pak zůstal až do roku 1963, kdy se do Evropy vrátil zas díky berlínskému stipendijnímu pobytu.
Dlouhou dobu trvalo, než se k nám autorovo dílo dostalo - nyní ale byl tento dluh poměrně rychle splacen. Proto si teď český čtenář může dovolit ten luxus, že jsou zde k dispozici i články ze svazku Naše erotické drama.
Za Gombrowiczovými romány je jasně cítit moudrý člověk, který však dává přednost humoru před duchamorností (nezaměňovat s institucí takzvaného moudrého klauna).
Nicméně pokud v románech Gombrowicz působí jako nadmíru bystrý chlapík v krátkých kalhotách, který neváhá použít jakoukoliv poťouchlost, pokud ho může dovést blíže poznání, pak v Našem erotickém dramatu je jeho pozice odlišná. Zde vystupuje jako dospělý pozorovatel, který stojí (aspoň pro tuto chvíli) mimo žernov světa a skládá poznatky. Přitom ale pořád neztrácí svůj styl a lehkost.
Ženy upadající do dětinskosti Gombrowiczovy články jsou totiž i po uplynulých desetiletích stále svěžím čtením, které se bytostně týká našich současných životů. A navzdory tomu, že si Gombrowicz v poznatcích o lásce a erotice vystačí sám - žádné odkazy na jiná díla a při porovnávání Evropanů a Jihoameričanů vychází čistě z vlastní zkušenosti -, nejsou jeho postřehy a náhledy zanedbatelné. A čtenář ani nemusí být Jihoameričan, ani Evropan.
Gombrowicz ukazuje zmrtvující přístup jihoamerických dívek, které přestávají mít kapacitu na cokoliv jiného než na péči o vlastní krásu. Jihoamerické mladíky pak nahlíží jako osamělé - pokud nemají dívku, upadají do samoty, neboť neexistují žádné chlapecké party. Jako hlavní problém v milostných a erotických vztazích tak autor vidí strnulost masek, do nichž se lidé při „namlouvání“ stylizují. A dokonce navrhuje, aby se na změně diskrétně podílel i stát. I když si není úplně jistý nutností existence ministerstva erotických věcí...
Gombrowiczovy názory jsou odvážné, nikoliv však prázdně šokující. A to si ještě do čtení Našeho erotického dramatu každý po libosti může „přitočit“ rozličné množství Gombrowiczovy domnělé potměšilosti - tak vznikne obraz polského šlechtice v masce ministra erotických věcí, který přednáší proto, aby si v Buenos Aires alespoň trochu pomohl z finanční tísně.
***
HODNOCENÍ LN ***** Witold Gombrowicz: Naše erotické drama Přeložila Helena Stachová Revolver Revue, Praha 2008, 60 s.
