* LN Před hlasováním jste byli optimističtí? Jak to, že Česko nakonec souboj s Chorvaty prohrálo?
Samozřejmě jsme počítali s tím, že nemůžeme počítat s hlasem každého, kdo nám to slíbil. Ten „odpad“ byl ale mnohem větší, než se dalo očekávat. Zapůsobil proti nám jakýsi proud. Zvlášť aktivita čínský diplomatů byla nápadná. A několik zemí, které nám daly podporu dokonce písemně, nás úplně zradilo. To se na takové úrovni nedělá. Musíme to vyhodnotit.
* LN Rozhodlo první, těsně prohrané kolo?
Prohráli jsme o čtyři hlasy - stačily dva státy a bylo to vyrovnané. Kdybychom třeba jen těsně vyhráli, tak mohl ten trend být opačný. Kvůli tomuto vývoji šly proti nám velké celky a proti tomu opravdu nešlo nic dělat.
* LN V čem byli Chorvati lepší?
Chorvati posbírali hlasy těch, kterých my bychom se snad ani nedotkli - Barmu, Írán a všechny možné komunistické státy. Já to chápu, každý hlas váží stejně.
* LN Takže o členství v Radě bezpečnosti Chorvati víc stáli?
Chorvati o to stáli od začátku do konce. U nás se mezitím vystřídaly dvě vlády. Jednoznačná politická vůle... byla na chorvatské straně výrazně silnější. A dalším elementem, který se dobře prodával, bylo tvrzení Chorvatska, že se o členství v radě uchází poprvé. My mohli říkat, že jsme lepší, zkušenější, lépe připravení. Oni řekli: jsme noví. A to zřejmě rezonovalo víc.
* LN Jak došlo k rozhodnutí stáhnout kandidaturu?
Konzultovali jsme to podle průběhu s ministrem zahraničí. Museli jsme vycházet z toho, co nám jednotlivé země říkaly - že se budou dívat, kdo získá většinu. První kolo jsme prohráli a ve druhém kole se chorvatský náskok ještě zvětšil. Mohli jsme skončit s jakousi blokační menšinou, ale nechtěli jsme být jako Kuba nebo Venezuela, které by to martyrium prodlužovaly. Kdyby se to ve druhém kole obrátilo, měli jsme šanci. Nestalo se. Odstoupení bylo vyjádřením našeho smyslu pro fair play a gentlemanství.
