Sklady jsou prázdné, pomůžou nám rýže či konzervy, říká šéf potravinových bank

Vaše služby využívají lidé v hmotné nouzi. Jak prokáží, že se v takové situaci nachází?
Potravinové banky neřeší potřebnost člověka. Náš hlavní úkol je shromažďovat potraviny, které by se jinak zlikvidovaly, a na jejich distribuci máme síť sociálních partnerů - 1400 neziskových organizací, které určují, komu potraviny připadnou.

Přichází v poslední době více lidí, kteří třeba nárok na pomoc nemají?
Musím přiznat, že občas takové případy zaznamenáme, asi jako v každé společnosti a každé době, ale jsou to jednotky lidí.

Každoročně podpoříme přes 300 tisíc lidí a díky tomu, že se pomoc k nim dostane přes neziskové organizace a městské úřady, máme jistotu, že ke zneužívání pomoci v masivním měřítku nedochází.

Na pomoc potravinových bank vzniká nárok stále více lidem z nižší střední třídy, kteří jinak nespadají do kategorie potřebných. Kdy tohle začalo?
Není to tak, že by zájem v této kategorii skokově narostl v posledních měsících. Sledujeme to dlouhodobě již od pandemie.

Plno profesí bylo bez příjmu a lidé se na nás začali obracet přímo s žádostí o pomoc. Vysledovali jsme, že to jsou primárně samoživitelé a senioři, kteří přestali zvládat svou situaci. Inflační krize zájem nadále podporuje.

Jsou tyto dvě skupiny ta hlavní klientela?
Škála klientů je velmi široká a neexistuje demografická skupina, která by naše skupiny nevyužívala. Spolupracujeme s organizacemi zaměřenými na práci s dětmi, seniory, nebo na pomoc lidí bez domova v terénu i v azylových domech.

Potraviny putují tam, kde je to potřeba bez ohledu na to, jak se lidé do té svízelné situace dostali. Víme, že v případě bezdomovců se spojuje několik existenčních problémů najednou, které není schopen zvládat.

Jak často se stává, že je potravinová banka pro domácnost jediným zdrojem jídla?
Statistiky nemáme v ruce, protože nejsme koncový dodavatel jídla potřebným. Ze zkušenosti někoho, kdo patnáct let řídil chod azylového domu pro ženy, mohu říct, že se k nám často dostaly ženy jen s tím, co měly na sobě. Ani občanský průkaz neměly, protože utekly z domova. Trvá třeba měsíc, než vyřešíte nové doklady a sociální dávky.

Když jsme přijali již poněkolikáté v řadě podobný případ, řekli jsme si, že bychom po vzoru evropských sousedů měli založit potravinovou banku. Do té doby jsme jídlo kupovali ze svého a že potřebujeme jiný zdroj zvlášť za situace, kdy jídlo končí na skládce.

Minulý týden se objevily zprávy, že sklady potravinových bank jsou téměř prázdné. Je to důsledek menšího množství darovaných potravin, nebo enormního zájmu lidí?
Každý den svážíme z řetězců i rychloobrátkové potraviny jako pečivo, ovoce a zeleninu, které brzy projdou nebo jsou jinak neprodejné. To je zboží, které okamžitě posíláme dál.

Co nám kriticky chybí ve skladech, jsou trvanlivé potraviny jako těstoviny a omáčky nebo masové konzervy. Stává se to vždy před každou sbírkou, které se konají dvakrát do roka. Jarní sbírka nás čeká v sobotu a máme velkou naději, že vybereme velké množství potravin. Banky se naučily půl roku hospodařit se zásobami pro případ nenadálé krize.

Jaké trvanlivé potraviny tedy mohou lidé darovat?
Bance a potřebným pomůže jakékoliv darované jídlo, ale zásadní jsou pro nás těstoviny, rýže, luštěniny, masové konzervy a protože se na nás často obrací rodiče s dětmi, velmi oceníme dětskou výživu jako sunar, přesnídávky, a také hygienické potřeby.

Je jídlo, které vy zásadně odmítáte anebo vám lidé dávají jídlo, které je pro účely banky nevhodné, ale lidé je často přinášejí?
Je plno potravin, které nejsme schopní převzít, třeba mraženou zeleninu nebo zmrzlinu. Současně máme problém, když nám lidé chtějí v dobré víře darovat zavařeniny. My musíme postupovat jako potravinářský podnik a garantujeme odběratelům, že potravina není závadná a u domácích potravin toho nejsme schopní.

Banky od řetězců dostávají neprodejné potraviny. Co je dělá neprodejnými?
Jedná se zejména o potraviny blížící se k datu minimální trvanlivosti anebo datu spotřeby. Řetězce tyto potraviny stahují a snaží se nám je darovat, abychom je stihli rozdistribuovat mezi lidi, což nám trvá minimálně den, obvykle ale tři dny.

Pak to znamená, že je třeba porušený obal anebo je potravina chybně označená. Úsměvná byla situace, kdy jsme dostali konzervy masa s vyšším obsahem masné složky než bylo uvedeno na obalu a dostali jsme tak kvalitnější sortiment, než je na pultech. Dostáváme také hodně neprodaného pečiva z předchozího dne.

Řešíte datum minimální trvanlivosti?
Řešíme a musíme je dostat k lidem před uplynutím tohoto data, nicméně kolem minimální trvanlivosti panuje taková chiméra. To datum neznamená limit, za kterým už nemáte jídlo konzumovat. Tím dodavatel pouze udává, že do té doby bude stav potraviny stoprocentní.

Může se po jeho uplynutí stát, že se bude drobit, jinak vonět nebo zbarvit. Smysly jsou důležité a stačí jen čichnout k produktu nebo se podívat po plísni. Chce to osvětu mezi lidmi, aby se tímto jídlem vhodným ke konzumaci neplýtvalo.

Co do kvality potravin, máte nějaká pravidla, která určí, jaké potraviny anebo rovnou značky jsou nekvalitní a tedy nevhodné pro banky?
Nejsme popelnice. Kromě toho, že musíme občas přebírat obdržené ovoce a zeleninu, tak díky sbírkám se vyberou kvalitní potraviny, které dlouho vydrží.

Dnes experimentujeme i se sušárnami, abychom rostlinné produkty nasušili, pokud víme, že se přes víkend zkazí.

Mají potravinové banky kam růst ve spolupráci s obchody? Jsou ještě řetězce, se kterými chcete rozvinout spolupráci?
Plány určitě máme, snažíme se obraty z obchodů neustále navyšovat. I když svážíme každý den jídlo, stále je tam jistá rezerva. Nicméně právě teď se zaměřujeme v rozvoji spolupráce hlavně na výrobce.

Dodávají nám méně a my ten trend chceme otočit, abychom dostávali větší množství výrobních zmetků, když se třeba nepodaří namíchat jogurt. Máme velké chladící, mrazící a skladovací kapacity a jsme schopní přijmout klidně kamion jogurtů.

Chceme se dostat na úroveň Německa, kde je nabídka výrobců obrovská a sortiment potravinových bank je z osmdesáti procent právě od nich. S tím nám pomůže ministerstvo zemědělství. U nás je to nyní padesát na padesát řetězce a sbírky plus drobní dárci.

Jak se můžeme ještě Němcům přiblížit v rozvoji spolupráce?
Velmi jim pomáhá třeba cena likvidace odpadu, která výrobce stojí okolo dvaceti tisíc korun za paletu jogurtu. U nás je to pět tisíc. Německý výrobce si snadno spočítá, že se mu to vyplatí.

U nás v roce 2018 vešel v platnost zákon o potravinách, který řetězcům ukládá povinnost darovat neprodejné potraviny. Tím se celý systém nastartoval. Stát začal banky dotačně podporovat a řetězce se naučily darovat.

I kdyby ten zákon již neplatil, obchody budou darovat nadále, protože podpora chudých je projev zdravého rozumu v době, kdy deset procent Čechů žije v chudobě (data PAQ Research z loňského května hovoří dokonce o 16 procentech Čechů pod hranicí chudoby – pozn. red.).

Přeci v tom výrobku je obsažena práce zemědělce a výrobce, uhlíková stopa, cena dopravy a vyhodit ho jde proti smyslu moderní společnosti.

Sbírka se koná tento víkend a spousta lidí si řekne, že se koukne do kredence a přispěje. Jak mohou lidé pomoci, kam přivést dary a třeba v jakém stavu je předat?
Sbírka proběhne v sobotu od osmi do osmnácti hodin v 1500 obchodech. Na našich stránkách sbirkapotravin.cz naleznete nejbližší pobočku, kam zajít.

Budeme rádi, pokud lidé přinesou jídlo z domova, ale akce je primárně zaměřena na zákazníky obchodů, aby do košíku přihodili špagety navíc, které odevzdají našim dobrovolníkům v zelené zástěře. Budou rozdávat nákupní seznam produktů, které banka poptává.

Na pobočkách, kde dobrovolníci nebudou, bude za pokladnami koš, kde mohou lidé zakoupené jídlo nechat. Není potřeba dary nijak balit, protože se rovnou třídí. Také máme partnerství se třemi on-line obchody, kde mohou lidé přispívat až do 2. května.