Včera před soudem vypovídala vedoucí brněnského Klokánku Ditta Pokorná ve věci týraných chlapců z Kuřimi. Své vystoupení využila jako mediální prezentaci. Pochybení, kterých se dopustili v Klokánku, když chlapce nejprve vystrkovali před televizní kamery a pak svévolně, bez soudního rozhodnutí odmítali připustit styk chlapců s otcem a prarodiči, takticky opomenula. Už vůbec se pak nezmínila o tom, jak „odbornice“ z Klokánku naletěly Aničce/Barboře Škrlové.
Zato si vyřizovala účty se všemi, kteří se chtěli přesvědčit o tom, zda v Klokánku funguje vše podle práva a kteří si dovolili toto zařízení Fondu ohrožených dětí kritizovat. Pokud se paní Pokorné nelíbí, že se o práci Klokánku zajímala Kristýna Kotalová z ministerstva práce a bere to jako újmu, je na místě zde připomenout, že Klokánek se nejen nijak nevymyká z právního pořádku ČR, ale že pobírá 247 tisíc na dítě a rok ze státního rozpočtu, z čehož lze vyvodit jisté nároky státu na určitou míru kontroly.
Paní Pokorná, pravděpodobně nechtíc, upozornila na špatný systém kontroly Klokánků. jehož pracovnice ostatně opakovaně kritizoval i ombudsman. Když si na vývěsní štít dáte konání dobra, automaticky to neznamená, že si můžete dělat, co chcete.
Čtěte „Anička byla...“ na str. 4
